Židovské šampaňské. Kde se vzala celerová soda?

12. 12. 2018

Autor: Michael Lapčík

Pro řadu fanoušků je celerová soda – Bestceler – asi nejzvláštnější ze všech současných 14 příchutí Zázračné limonády. Kdekdo se ptá, jak takový zeleninový nápad vlastně přišel na svět. Pravda je taková, že jeho historické kořeny jsou hluboké půldruhého století!

Recepturu zázračné celerové sody sestavil Honza Váňa, který má za sebou pěkných pár stovek večerů za anglickými a irskými barovými pulty. I když byl nějaký čas součástí týmu brněnských Lidí z Baru, na Ostrovy se ještě vrátil. Prý proto, aby toho na stáří nelitoval.

Při svém českém intermezzu se mu však povedl zajímavý kousek – čtrnáctá příchuť Zázračné limonády. „V rámci barmanského samostudia jsem narazil na on-line článek o celerové sodě, nápoji se stoletou historií, jenž je v plechovkách k dostání po newyorských lahůdkářstvích. Popadla mě myšlenka na svou vlastní verzi,“ říká Honza Váňa.

Nápoj se zprvu snažil vyrobit z řapíkatého celeru, ten ale ve finále příliš zesládl a zadusil tak charakteristickou zeleninovou chuť. „Dobré výsledky přineslo až celerové semínko, které zachová celerové aroma i trochu hořkosti. V receptuře jsem jej doplnil o kardamom a citronovou kůru,“ dodává.

Oním inspirativním článkem je text publicisty Chrise E. Crowleyho v on-line magazínu Serious Eats. Ten představuje málo známý nápoj Cel-Ray Soda od značky Dr. Brown, který můžete koupit v některých židovských newyorských krámcích, ale mimo tuhle metropoli ji až na výjimky neseženete.

Dějiny bylinkové, nahořklé a lehce štiplavé limonády se píší od roku 1869. Jejím autorem by měl být, pokud nejde o trik marketingového oddělení, jistý Dr. Brown, jenž ve svém domě v newyorské čtvrti Williamsburg vyráběl léčivá tonika. Nechybělo ani to celerové, prý výtečné na žaludeční potíže. Ve skutečnosti bylo docela obtížné jej polknout a nezhnusit se, ale karbonizací a doslazením se tahle medicína přece jen přiblížila stravitelnému mainstreamu.

Ostatně, po dopití plechovky Cel-Ray si většina konzumentů musí přiznat, že limonáda chutnala lépe, než očekávali. Navíc se perfektně hodí ke slaným a tučným jídlům, například pastrami. V druhé polovině 19. století ale v Americe celer adorovali jako superpotravinu, léčivku známou už ze staré čínské medicíny. Do jaké míry to je pravdou se tehdy příliš neřešilo, každopádně Dr. Brown se na téhle módní vlně dokázal ladně svézt.

A nejen on. Trh si žádal více celeru, takže na pultech obchodů se vršily celerové žvýkačky i celerová mýdla. Producentů celerové sody fungovalo hned několik, například jedna z partnerských společností Coca-Coly vyráběla Celery-Colu.

Pobláznění New Yorku celerem souviselo s příchodem židovských migrantů na východní pobřeží, z nichž sem celá řada dorazila z východní Evropy a mnozí našli uplatnění právě v sodovkárenském průmyslu. Pro východoevropskou nápojovou gastronomii je využití zeleninových surovin typické, za příklad v Serious Eats dávají ukrajinský kvas – ať už je z červené řepy, nebo žitného chleba.

V úspěchu Cel-Ray se tak zřetelně zrcadlily dobové trendy jako objevování zdravé výživy, nástup sodovkárenského průmyslu i odkazování na tradice předků. Její největší sláva pominula ve 30. letech 20. století spolu s opadnutím celerového boomu.

Další půlstoletí byla Cel-Ray k dostání exkluzivně a pouze v židovských lahůdkářstvích východního pobřeží USA, než začal v 80. letech tento typ prodejen upadat. Tahle strategie omezené dostupnosti jí trochu paradoxně udržovala popularitu a povědomí i v nežidovské části společnosti.

Dnes je Cel-Ray, přezdívaná také jako „Židovské šampaňské“, s 5 tisíci bednami ročně (údaj za rok 2014) nejprodávanějším produktem Dr. Browna, do jehož tekutého portfolia patří i střemchová, pomerančová, cream či zázvorová soda. Doma je stále především v New Yorku, ale na její home made varianty sem tam narazíte i jinde – například v Saul’s Restaurant & Deli v kalifornském Berkeley nebo v montrealském Savouré.

No a nyní také v Zázračném Česku.