25. 1. 2016
Autor: Michael Lapčík
„K obsahu sklenice je vhodné přivonět tak, že nad ní přejedete nosem z jedné strany na druhou. Pokud budete nos strkat dovnitř sklenice, ucítíte jen etanol,“ prozrazuje hned zkraje vedoucí degustace desítce jejích účastníků.
Za výlohou nevelkého krámku vládne pátečnímu večeru paní Zima spolu se svou dovádivou sestřičkou Fujavicí, uvnitř je ale příjemné teplo.
Nejen topení a pěkné prostředí regálů vyrobených ze surových dřevěných trámů. Tuhle nepočetnou sešlost zahřívají především skleničky s troškou luxusního alkoholu. Všichni přítomní dnes sem, do podniku Liquormania v centru malého východomoravského města, Uherského Hradiště, zamířili za poznáním – na řízenou degustaci karibského rumu.
Je příjemným překvapením, že na náměstí dvacetitisícového sídla ležícího daleko od velkoměstského barového dění člověk nalezne specializovaný obchod s kvalitním rumem, vínem a belgickou čokoládou. A znalé publikum. „Příště si k rumu zapálíme doutník. Samozřejmě jedině cedrovým dřevem,“ zní od degustačních stolečků.
K některým rumům pořadatelé večera připravili i párování s belgickými pralinkami, které prodávají v sousedním obchodě. Například Pyrat XO Reserve, který vyniká výrazným pomerančovým aroma, se perfektně snoubí s kandovaným kouskem pomeranče ukrytým v belgické čokoládě.
„Ze začátku podnikání jsme měli trochu strach, jestli o to bude zájem. Časem se ukázalo, že lidé mají větší znalosti, než jsme čekali,“ přiznává majitel Liquormanie Ivo Dynka.
Podle jakého klíče doporučujete párovat rum s pralinkami?
Nesestavujeme žádné chuťové komise, dám na své a manželčiny vjemy. Prostě k Pyratovi, který chutná po pomerančích, přiřadíme kandovaný pomeranč v čokoládě. Ke sladké Zacapě doporučíme pralinku s karamelovou náplní a k Donu Papa zase s citrusovou.
Nejdete tedy cestou kontrastu, ale společného charakteru.
Ano, aby se chutě vzájemně nerozporovaly. Nedovedu si představit, že bych si k marcipánu nalil ostrý rum.
Kde jste se vlastně s rumem seznámil?
Zúčastnil jsem se kdysi s mým kamarádem z Plzně jednoho veletrhu. Protože je nadšeným rumařem, přichystala firma, kde pracuje, pro návštěvníky veletrhu rumový bar. Nadchlo mě, jak obsluhující personál věděl o rumech naprosto všechno, servíroval je vždy s výkladem. Něco podobného jsem do té doby zažil jen u ochutnávek vín, ale to už každý zná. Tak jsem zjistil, že existují i jiné rumy než ten tuzemský a že jsou velice rozmanité. To mě dovedlo až k otevření podniku.
Jak jste věděl, že bude v malém městě o prémiový alkohol zájem?
Měl jsem strach, že budu pořád dokola vysvětlovat co to je a jak se to vyrábí. Opak je pravdou. Přichází sem lidé, kteří byli v Karibiku a ty rumy tam přímo ochutnávali, kdosi byl dokonce i v jedné destilerii. Potěší mě, když pak říkají, abychom se drželi a oni si k nám mohli zase přijít pro nějaký zajímavý rum.
Uživíte se tady?
Dá se to. Jediným problémem je, že nejsme ve vlastním. Když porovnám výši nájmu, tak platíme víc než v Brně na Svoboďáku, opravdu. Většinu výdělku tedy dáme za nájem a poplatky. Jde o to, že nejsme na úřadě práce, chceme se živit sami a tím, co nás baví.
Baví je vyrábět výrazné pivo amerického typu - ejl. Dělají si legraci z marketingu velkých značek a jejich prezentování tradičních receptur. Svou produkci chtějí navýšit zavedením provozu na směny. Projděte se v reportáži po brněnském minipivovaru.
V našich podnicích přednedávnem znatelně přibylo barmanek. A to tak, že na některých směnách dokonce jejich počet převažuje mužské protějšky.
Rudolf Forman z Baru, který neexistuje zvítězil v soutěži značky Flor de Caña s drinkem Augusto. Podívá se díky tomu do Nikaragui.