Jiří Bartoň
* 2. 10. 1928, Světlá pod Ještědem
Je zapřísáhlým vyznavačem barmanského desatera, cti a profesionality. Jako dlouholetý pedagog hotelovky na brněnské Bosonožské ulici nese výraznou zásluhu na výchově předních českých barmanů. V číšnickém umění nejvyšší úrovně pak reprezentoval Jiří Bartoň starší svou vlast na několika kontinentech.
Po vyučení v Liberci působil v Lázních Bohdaneč, načež se uplatnil jako commi (pomocný číšník) francouzské restaurace v karlovarském hotelu Pupp. Po vojně zamířil do hotelu Savoy ve Špindlerově Mlýně a v Krkonoších strávil pět let, než se přestěhoval do Brna.
Nějaký čas strávil v tamním Grandu, aby poté většinu svého profesního života, bezmála tři desetiletí, zasvětil práci v hotelu International. „Znám tu budovu od střechy až dolů po nájezdové rampy, každý kout,“ tvrdí. 29 let práce pod jedním ředitelem dává každému za profesní vzor. „Dnes zaměstnanci mění místa jako košili. Jenže to mělo svou výhodu. Vztahy mezi vedoucím a podřízenými se otevřely, on o nich měl přehled, a na tomto základě vybíral adepty na účast na zahraničních akcích,“ vysvětluje.
Poprvé vycestovat do kapitalistické ciziny se mu téměř povedlo v padesátých letech, kdy v bruselském Atomiu otevírala československá restaurace a on dostal nabídku pracovat zde jako commi. „Jenže zrovna tehdy se můj bratr rozhodl emigrovat do Austrálie. Od té doby jsem to samozřejmě měl takzvaně polepené. Brusel padl, přestože jsem francouzštinu dřel jako blázen,“ vzpomíná Jiří Bartoň.
Za ostnatý drát se nakonec dostal hned několikrát. A byly to neocenitelné zkušenosti. Nejvíce si pochvaluje štace ve vídeňských podnicích Intercontinental a Sacher, kde pořádali „Kulinarische Wochen“ se zaměřením na československou kuchyni. „Přišli jsme po Francouzích a mysleli si, že nebudeme mít co dělat. Ale od prvního večera jsme nevěděli, kde nám hlava stojí,“ popisuje. Nejvíce prý cizinci šíleli po svíčkové a bažantovi, a to nejen v Rakousku.
U slavného Sachra zase sám obdivoval mistrovství tamních cukrářů, které nazývá doslova koncertem. Ti dokázali jejich světoznámý dort pokrýt naprosto hladkou vrstvou čokoládové polevy. „Zem ve výrobní místnosti byla celá pokrytá čokoládou. Podlaha prosvítala pouze skrze vyšlapané chodníčky,“ všiml si. V jiné místnosti zase seděla skupina Jugoslávek, jež denně upletly dva tisíce košíků. V těch se Sachrovy dorty díky své dobré trvanlivosti mohly letecky distribuovat do celého světa.
Účasti na světové výstavě pořádané v roce 1970 v japonské Osace předcházela pečlivá jazyková příprava. Díky tomu pak mohl personál včetně Jiřího Bartoně Japoncům v jejich rodné řeči povědět, že právě mají na stole bažanta se zelím a knedlíkem. Japonštinu celý tým doma piloval sedm měsíců. Napočítat se naučili do milionu. „Podepsat se ale nezvládl nikdo z nás, to bylo příliš těžké,“ usmívá se.
Přímo za barem nikdy nepracoval, ale barmanů si vždy velmi vážil. O problematice si dokázal utvořit značný přehled a stal se rozhodčím barmanských soutěží. To uplatnil i ve výchově svého syna Jiřího, který v České barmanské asociaci zastává funkci generálního rozhodčího.
V Brně od tohoto týdne působí Yui Wai, barman vynikajících kvalit. Zkušenosti sbíral v New Yorku, Londýně, a naposledy u svého mistra v Tokiu.
Letos ve Vizovicích nalahvovali dvaadvacetiletou českou whisky.
Sasha Petraske v roce 1999 otevřel svůj newyorský bar Milk & Honey, čímž určil další směrování celého oboru. Zemřel na konci srpna, bylo mu 42 let.
