Tanqueray. Od stříbrotepectví k prémiovému ginu

28. 1. 2015

Autor: Michael Lapčík

Londýňan Charles Tanqueray pocházel z rodiny stříbrotepců, což mu ale nikterak nebránilo v tom, aby v roce 1830 ve čtvrti Bloomsbury založil vlastní palírnu. Tak začala historie jednoho z nejslavnějších a nejžádanějších ginů současnosti.

Bobulky jalovce, kořen anděliky, semínka koriandru a kořen lékořice. K chuti Tanqueray London Dry ginu vede kombinace pouhých čtyř botanicals. Dodnes používané složení přitom vzniklo nedlouho po založení destilerie, v roce 1838 nebo 39. Tehdy Charles Tanqueray, alespoň podle oficiálních tvrzení společnosti, sepsal knihu receptů, z níž se čerpá, například při výrobě limitovaných edicí, doposud.

Můžeme tomu věřit, nebo si držet opatrný odstup. Stejně jako v dalších případech. Tanqueray gin byl údajně první pálenkou, kterou si připili v Bílém domě po skončení americké prohibice. Stejně tak se vykládá o tom, jak kdysi za dávných časů sestoupil z nebe anděl a ukázal na bylinku po něm pojmenovanou andělika, aby ji lidé užívali k léčbě morové nákazy.

„Já jsem třeba dlouho věřil tomu, že design lahve Tanqueray je inspirován požárním hydrantem. Ve skutečnosti však tvůrcům stál předlohou šejkr,“ dává nahlédnout do členitých zákoutí barmanské lidové slovesnosti Petr Kymla, garant soutěže Diageo World Class pro Českou republiku. Pro zajímavost, sklo bývalo do roku 1948 čiré, až poté dostalo zelený nádech.

Co bylo, to bylo, řekl by jeden slavný slovenský vojenský důstojník. Faktem zůstává, že současná kvalita tohoto ginu je nezpochybnitelná. Jalovec dovážený na ostrovy z italského Toskánska lihovině propůjčuje chuť a vůni květin, citrusů a pepře. Kořen anděliky má na svědomí suchost, koriandr uvolňuje tóny citrusů a šalvěje. Lékořice zase přispívá k dřevité a nasládlé chuti, zakulacuje závěr ginu vhodného k mixologickému použití do koktejlů Gin&Tonik a Negroni.

Možná vás bude zajímat jeden sběratelský postřeh. Obsah alkoholu v Tanqueray London Dry ginu byl dlouho stanoven na 47,3 %. Nyní však dochází ke změně, kdy vlastník značky Diageo snižuje sílu destilátu nově na 43,1 %. „Pokud tedy narazíte na láhev ze starší edice, nebojte se ji schovat. Možná jednou bude sběratelsky ceněná,“ doporučuje Petr Kymla.

Ceněný je v barovém světě také mladší bratříček Tanqueray No. 10 uvedený na trh v roce 2000. Ke jménu přišel svým původem – v domovské palírně totiž vzniká v destilačním zařízení číslo 10. Důležitější však je, že tento šampion třikrát po sobě ovládl svou kategorii na prestižní San Francisco World Spirits Competition a díky tomu byl jako jediný světlý destilát uveden do zdejší síně slávy.

V ginu spíše západního než londýnského střihu tepe citrusové srdce. Kromě základního kvarteta bylinek obsahuje mexické grepy a limetky a pomeranče z Floridy. Suchý závěr odlehčenějšímu a ovocitějšímu destilátu dodává heřmánek.

Pokud byste váhali, k jakým pokrmům si gin dopřát, pak věřte, že se chuťově hodí k bazalce, grepům, jahodám, citronům, rybím omáčkám a mozzarelle.

Více o ginu zde.