10. 1. 2016
Autor: Michael Lapčík
Skládá se z úlomků andělských křídel, slávy tropického rozbřesku, červánků clonících zapadajícímu slunci a kapitol zapomenutých epopejí dávných mistrů.
S poněkud odvážným patosem, v němž se však zrcadlí velká úcta, popsal na konci 19. století spisovatel Rudyard Kipling, otec literárního Mauglího, charakter míchaného nápoje Pisco Punch. Ten tehdy ve skutečnosti neobsahoval červánky, ale pálenku pisco, limetovou a ananasovou šťávu, arabskou gumu, cukr a vodu.
Peruánská vínovice nazývaná pisco byla na přelomu 19. a 20. století v kurzu, útlum její slávy však přišel s prohibičními lety v Americe. V koktejlové vlně posledních let si znovu vydobyla pevnou pozici na barových lístcích, a to především díky oblibě drinku Pisco sour.
Obyčejná vínovice?
Pisco se destiluje v měděných kotlích, k čemuž se používají hrozny pouze osmi certifikovaných odrůd révy vinné. Po vypálení destilát o síle 38 až 48 % odpočívá alespoň čtvrt roku ve skleněných nebo kovových nádobách, nikdy ale nezraje v dřevěných sudech.
Samotné slovo pisco znamená v kečuánštině, nejrozšířenějším jazyce amerických Indiánů, ptáka. Těch nad vinorodými oblastmi Peru létá několik stovek druhů. Stejně se jmenuje také řeka, údolí a přístavní město tohoto regionu.
Odrůdy révy, z jejichž hroznů se čirá pálenka vyrábí, se dělí na nearomatické (Negra Corriente, Quebranta, Mollar a Uvina) a aromatické (Italita, Muscat, Torontel, Albilla). Žádný jiný původ legislativa nepřipouští.
Na základě odrůdové skladby rozlišujeme ještě pisco puro (vyrobeno z jediné odrůdy), pisco acholado (vyrobeno z dvou a více odrůd – míchají se buď hrozny, mošt, nebo už hotové destiláty) a pisco mosto verde (vyrobeno z částečně zkvašeného hroznového moštu).
Populární Pisco sour
Foto: Flickr/Cathrine Lindblom
Zdaleka nejoblíbenějším míchaným drinkem v Peru je Pisco sour. Dokonce existuje svátek tohoto koktejlu, slaví se v celé zemi vždy první sobotu v únoru. Dle oficiální receptury Mezinárodní barmanské asociace by měl obsahovat 4,5 cl pisca, 3 cl citronového freshe, 2 cl cukrového sirupu, jeden vaječný bílek a jeden střik Angostura bitters.
V hlavním městě této jihoamerické země, Limě, ho ve dvacátých letech minulého století vymyslel americký barman Victor Morris. Původní verze však ještě neobsahovala bílek a bitter, ty do receptu pár let nato přidal peruánský barman Mario Bruiget. Morrisův život neskončil zrovna slavně. V roce 1929 tento chlapík zemřel na cirhózu.
Zvláštní péči se tenhle drink těší v současném středu koktejlového vesmíru – v londýnských barech. Nabízí ho téměř všude – nejen při Týdnu pisca, který na začátku února pořádají stále přibývající peruánské restaurace (pokud tam máte cestu, tady je seznam zúčastněných podniků).
Nadějné vyhlídky
Právě s tím, jak se v Londýně otevírají nová peruánská pohostinství, zájem o pisco stoupá. „Když jsme v roce 2012 v londýnské čtvrti Soho otevírali první evropský bar zaměřený výhradně na pisco, ročně se v Británii prodávalo 500 lahví této pálenky. V roce 2014 to už bylo 40 tisíc lahví,“ přiblížil v loňském rozhovoru pro britské noviny Metro obrovský boom pisca na ostrovech peruánský restauratér Martin Morales.
V Německu dovozci pisca loni zaznamenali 130% nárůst a podobné to bylo i na jiných evropských trzích, například ve Španělsku, Francii nebo Holandsku.
V každém pátém vypitém panáku v České republice je nalitý tuzemák. Proč se mohl dlouhá léta jmenovat tuzemský rum, když s lihovinou vyrobenou z cukrové třtiny nemá nic společného?
Česko v následujících měsících zaplaví koktejl, jehož základem je tradiční švestková pálenka.
Ve veselých časech k dobré náladě. V těžkých chvílích na povzbuzení. V zimě pro zahřátí, v létě na zchlazení. Na východní Moravě bylo pití odjakživa nedílnou součástí kulturní tradice. Můžete tady narazit i na lokální speciality, jejichž ochutnávku byste rozhodně neměli odmítnout.
