5. 12. 2016
Autor: Jan Vodička
Jihu americké Lousiany kraluje jeho největší, ne však hlavní město. Řeč je o New Orleans. Rodišti jazzu, jednom z nejvýznamnějších přístavů USA, a po New Yorku druhém největším “melting potu” – místu, kde se už mnoho století mísí kultury a národy.
Město obklopuje exotická až možná tajemná atmosféra, snad díky tomu, že se tu několik stovek let mísí kultury z Karibiku, Afriky, Evropy a dalších oblastí. Napříč mnoha pokoleními vznikly menšiny jako třeba Creolové nebo Cajuni.
První zmínění míšenci jsou počáteční generací narozenou na americké půdě, děti španělských a afroamerických přistěhovalců. Druzí pak potomci evropských osadníků, kteří do USA přicestovali přes oblast Nového Skotska.
Jih Louisiany je proložen rozlehlými bažinami a pomalu tekoucími řekami nebo jezery zvanými “bayou”. Praktikování voodoo zde není nic neobvyklého a nebýt map a státních hranic, tak si vůbec nepřijdete jako v USA. Ne nadarmo je město označováno jako nejosobitější v celých státech.
Je tomu tak i po gastronomické stránce – názvy drinků jako Sazerac, Grasshopper, Vieux Carré nebo třeba Ramos Gin Fizz jste možná už někdy slyšeli, nebo jste tyto drinky dokonce pili. Všechny mají společné rodiště právě v New Orleans. Kromě toho je jejich pojítkem také často výrazná kořeněná chuť a používání francouzských surovin – fortifikovaných vín, brandy, bitters.
Nejznámější bitters odsud je Peychaud’s Bitters – ikonické červené horčidlo s hořcem, šafránem, citrusy a vůní lékořice. Přesné složení výrobce tají, takže se můžeme jen domnívat, co dotváří jeho květnatou vůni a chuť.
Peychaud’s Bitters najdete například ve výše zmíněném Sazeracu, potentním drinku, který byl v červnu 2008 zvolen oficiálním drinkem města. Mimo bitter se skládá z koňaku, případně žitné whiskey, cukru a absinthu nebo jiného anýzového likéru. Celý drink, který je velmi dobře zapamatovatelný, barmani zastřikují oleji z citronové kůry.
Máte-li mlsný jazýček, z místních drinků by vám mohl chutnat Grasshopper, případně Ramos Gin Fizz. První zmíněný sestává z mátového a kakaového likéru a smetany a vznikl v jedné z nejstarších restaurací ve městě. Ta nese název Tujague’s a stále ji vedou potomci rodiny zakladatelů.
Druhý zmíněný se na světě objevil jako New Orleans Fizz od Henryho C. Ramose, který mu posléze propůjčil své jméno. Najdete v něm gin, citron, limetu, cukr, smetanu, pomerančovou vodu, sodu a bílek, jenž mění jeho konzistenci z hutného na nadýchaný až pěnový. Je to opravdová lahůdka, kterou není fyzicky vůbec snadné vytvořit. Původně ji barmani šejkovali i přes deset minut!
Co se týče vaření, dominuje zde Creolská kuchyně. Poznáte ji podle velkého množství luštěnin, rýže, mořských plodů, chilli, papriky a koření. Můžete zkusit jambalayu (rýže, drůbeží maso, uzenina, krevety a koření se zeleninou), hustou polévku gumbo (dušené hovězí nebo škeble, celer, paprika, cibule a vývar z ibiškovce jedlého, kterému místní neřeknou jinak než právě Gumbo) a nebo třeba ústřice Bienville s krevetami, houbami, paprikou, španělským sherry, máslem a pečivem.
New Orleans se neříká “Big Easy” nadarmo. Opravdu se zde žije tak nějak povolněji než ve zbytku USA a lidé si tu rádi pochutnají na dobrém jídle a pití. O hospody, bary a restaurace opravdu není nouze. New Orleans je totiž opravdu prvotřídní destinace na dobrý večírek a turisté to moc dobře ví. Ročně jich sem zavítá více než deset milionů.
A co vy? Nakolik je New Orleans přitažlivé pro vás?
Studenti prestižní univerzity besedovali se zástupci Super Panda Circusu a 4pokojů. Český spíkr v Oxfordu přitom přednáší pouze jednou za rok.
Zastavili jsme se v Loos American Baru pojmenovaném po slavném českém architektovi, abychom ochutnali jeho kávové martini.
Slíznete si po zlaté tequile skořici z ruky, zakousnete se do pomeranče a připadáte si jako pravý Mexičan. Věřte, že zdání klame.