8. 9. 2015

Autor: Michael Lapčík

V centru moravského Lowlands – Hané – se nachází podnik, jehož prostředí a nápojový lístek vás v okamžiku přenesou stovky kilometrů severněji. Do Skotska a Irska. V olomouckém Black Stuff Irish Pubu se totiž specializují na whisk(e)y.

Na výběr je tu z mnoha stovek lahví původem nejen z britských ostrovů. Jednou z letošních novinek místního barového displeje je tuzemská 22letá whisky Gold Cock, jejíž výrobu ještě za socialismu započala hanácká likérka Dolany. „Vnímám to jako silný odkaz na region. Na něco, co pila generace našich otců,“ říká majitel Black Stuffu Zdeněk Kortiš.

Nezapomene zároveň doplnit, že návštěvníci jeho baru mají unikátní možnost ochutnat moravskou whisky v původní sudové síle, tedy o obsahu 61 % alkoholu. Jde o speciální plnění, které se uskutečnilo pro Whisky Festival ve Zlaté Morávce, a Black Stuff značnou část z těchto unikátních 200 lahví skoupil.

Kromě toho je vyhlášený olomoucký podnik, který se v letošní anketě Czech Bar Awards stal třetím nejlepším pubem v Česku, také ambasádou skotské whisky Ardbeg. Od ní zde najdete bezmála třicítku různých lahví. Pokud zrovna pobýváte na Moravě a dostanete chuť na whisky nebo zahraniční pivo, nezbývá vám, než zamířit právě sem.

Cocky Bohemian Marka Vybírala

Kosher slivovice R. Jelínek 5letá

Sherry Pedro Ximenez

Bílek

Citronový fresh

Cukr

Orange bitters

Zástřik whisky Gold Cock 22letá

Ozdoba: citronová kůra, sušená švestka

Kombinace ingrediencí typických pro Ostrovy a Česko, to byla idea, která vedla barmana olomouckého Black Stuffu Marka Vybírala k sestavení drinku s názvem Cocky Bohemian. V chuti mu dominuje báze, tedy švestkový destilát, v závěru se ke slovu hlásí i ovocitost, jejímž nosičem je whisky. V souru tolik potřebnou kyselost zajistí dostatečné množství citronového freshe a koktejl okoření několik kapek pomerančového bitteru. „Je to krásně vybalancovaný drink. Specifické je použití 50% slivovice, což je docela síla. Proto je jí tam pouhých 30 mililitrů,“ dodává Marek Vybíral.

Jak se stavíš k míchání drinků ze slivovice?

Myslím si, že to jde, vždyť je to zajímavý destilát. Koktejly se vlastně dají tvořit úplně z čehokoliv. Momentálně jsem dost inspirovaný drinkem Tomáše Melzera, jenž s ním vyhrál Grand Prix CBA. Je to twist na Hanky Panky, který pojmenoval jako Hanky Švestky. Když jsem si to na Břečkách přečetl, říkal jsem si, že Hanky Trenky by možná znělo ještě o něco lépe. (smích) Každopádně se těším, až ho v Praze ochutnám. Takže rozhodně bych se nebál vymýšlet jakékoliv signaturní drinky postavené na slivovici. A sour jako typ se k tomu zrovna perfektně hodí.

V Black Stuffu pracuješ pět let, to už je docela dlouho.

Když jsem studoval vysokou školu, brigádničil jsem zároveň na diskotékách. Pak jsem dostal šanci od kluků z Black Stuffu, občas jsem se sem chodil dívat. Chvíli jim trvalo mě všechno naučit, ale on je to vlastně takový nekonečný příběh. Pořád je co zdokonalovat.

Studium speciální pedagogiky jsi dokončil?

Ne, už v jeho polovině jsem přišel na to, že jsem se při rozhodování, co dál s životem, trochu minul. Takže jsem se potom už více věnoval práci. A neuvěřitelně jsem se posunul. Z Olomouce až do Skotska a Irska.

Kolikrát jsi vlastně byl na Ostrovech?

Jednou v Irsku a jednou ve Skotsku – to jsme projeli skoro celé a navštívili zhruba půlku všech fungujících palíren. Celý týden pro nás uspořádal obrovský whisky nadšenec Petr Křenek.

Black Stuff je českou ambasádou whisky Ardbeg. Předpokládám tedy, že je to tvá nejoblíbenější.

Je to má srdcovka, ale co den, to jiná chuť. Momentálně je pro mě favoritem Highland Park.

Co ti umožnilo do fascinujícího whisky světa poprvé nahlédnout?

Účast na nultém Whisky Festivalu v Malé Morávce. Byl jsem mezi necelou stovkou účastníků, úplně jsem tomu propadl. Začal jsem studovat v knihách, sháněl další materiály na internetu. V tu chvíli šly koktejly stranou. Vlastně jsem vždycky tvrdil, že nejsem moc koktejlový barman, víc mě baví samotná whisky.

Přesto ses letos účastnil soutěže World Class a postoupil do národního finále.

Pocítil jsem v posledním roce určitou vnitřní renesanci, a to právě díky seminářům World Classu, které mě vtáhly zpět do koktejlové problematiky. Pořád je kam se posouvat, hrát si s různými produkty…

A člověk taky musí svůj obor neustále sledovat, kam se vyvíjí.

Ano, pořád si říkám, že jsem o krok pozadu. U nás v Olomouci říkáme, že jsme o krok za Brnem, o dva za Prahou a o deset za Londýnem.