23. 2. 2016
Autor: Michael Lapčík
Po úzké asfaltce stoupající k místním vinohradům stékají proudy čerstvě napršené vody. Když se řekne víno a Morava, leckomu v mysli vytanou prosluněné letecké záběry romantické krajiny z filmových Bobulí. Tohle páteční dopoledne ale v plné síle ukazuje blátivou realitu všedního vinařova dne, při níž nevhodně oblečeným jedincům padají dešťové provazy za límec.
Jihomoravské Čejkovice jsou dnes dějištěm soutěže, o níž naprostá většina lidí nemá ani potuchy. Mistrovství České republiky v řezu révy vinné. V něčem takovém se dají poměřovat síly, říkáte si? Ale jistě, že ano.
Letošního dvanáctého ročníku se účastní šedesátka stříhačů. Postávají na palouku, z něhož se v úhledných řadách zvlněnou krajinou táhnou keře révy. „Ne, že někdo začne stříhat před výstřelem!“ instruuje organizátor s tlampačem soutěžící čekající na zvuk signální pistole. Ten odstartuje inkriminovaný dvacetiminutový limit, v němž účastníci musí co nejpečlivěji ořezat 25 vinorodých hlav.
Správně ostříhaný vinohrad je nutným předpokladem toho, aby se vinař mohl radovat z dobré úrody. Ba co víc, jde o vůbec nejdůležitější práci ve vinici za celý kalendářní rok, podle níž se pozná opravdový vztah vinaře či jeho zaměstnance k vinohradu. Není proto divu, že má tahle disciplína vlastní soutěž.
„Hodnotíme architekturu keře, očištění, vhodné postavení oček. Ořezání má udržet keř co nejníže, nesmí se vytáhnout,“ prozrazuje členka odborné poroty Heda Osičková kritéria hodnotitelů. Pokud vinař nechá na keři příliš mnoho oček, tedy pupenů, z nichž keř raší dál, obsype se mu sice réva hrozny, ty však budou vykazovat mizernou kvalitu.
„Čtyřicet jedna hotovo!“ zní mezi řadami holých keříků Tramínu červeného výkřiky nejrychlejších pracantů. Soutěžící se pomalu přesunují do stanu k zabijačce, moknout teď na jejich místech budou s hodnotícími tabulkami komisaři. „Takové počasí jsme ještě nezažili,“ kroutí hlavou Martin Chlad ze Svazu vinařů České republiky.
Nejúspěšnějším stříhačem se nakonec stává Jan Polehňa z Blatnice pod Svatým Antonínkem, kterému se podařilo získat 119 bodů ze 125 možných. V ženské kategorii obhajuje s hurónským jásotem loňské prvenství Vladimíra Holcmanová z Dolních Dunajovic.
„O soutěž byl letos mimořádný zájem. Vinohradníky, kteří se hlásili na poslední chvíli, jsme museli z kapacitních důvodů odmítat,“ těší Miloše Balgu z pořádajících BS Vinařských potřeb. To může být dobrým signálem pro tuzemské vinařství – pohybuje se v něm dostatek odborníků, jež chtějí rozumět své práci na té nejvyšší úrovni.
V juniorské kategorii pak stupně vítězů obsazují studenti střední vinařské školy ve Valticích. „Je vidět, že tam ty děcka dobře vedou. Podle toho jejich práce taky vypadala,“ uznává Heda Osičková, sama absolventka této jediné školy pro budoucí vinaře v republice.
K valtické škole si na závěr přisadí hejtman Hašek, který rozdává vítězům trofej – zlaté nůžky. „Slibuji vám, že příště se otázky z lístečků rozhodně číst nebudou,“ obrací se k valtickým studentům s odkazem na aféru kolem nedávné návštěvy školy prezidentem republiky.
„To je vše, přátelé,“ reaguje na to kdosi z davu. A má pravdu.
Bylo léto roku 2008 a svět se bál nastupující finanční krize. Antonín Suchánek to ignoroval a založil firmu na dovoz biodynamického šampaňského.
Do publikace 1000 Vins du Monde se letos dostalo 26 vín z České republiky. Zjistěte, která to jsou.
Následující text berte prosím s rezervou, rozhodně nechceme nikoho nabádat k pití nekvalitních nápojů. Informace jsme převážně čerpali z jednoho amerického serveru.