16. 4. 2014
Pravdivý, ale možná zbytečně skromný slogan zdobí jedno ze soutěžních triček Václava Abrahama, českého mistra barmanské disciplíny zvané flair: „Nejsem chobotnice. Mám jen dvě ruce.“ Spíše než práci v pohostinství se flair podobá sportu – úkolem je předvést co nejefektnější artistickou sestavu triků s lahvemi a šejkry a získat tak nejvíce bodů u odborné poroty.
Václav Abraham (vlevo) a prezident České barmanské asociace Aleš Svojanovský.
Opravdu hodně zjednodušeně řečeno – barmani se dělí na klasické mixology a flairisty. Jedno řemeslo, dvě různá odvětví. „Klasikové mají hodně informací načtených, vědí toho o drincích mnohem víc než já. Jde jim hlavně o chuť drinku, kdy o výsledku rozhoduje každá kapka. Oproti tomu našimi hesly jsou show a kreativita,“ poukazuje na rozdíly mezi dvěma pojetími práce za barem dvaadvacetiletý Václav Abraham.
Kudy se bude jeho profesní dráha ubírat bylo jasné vcelku brzy – když se ještě jako školák přišel podívat na den otevřených dveří chrudimské hotelovky. „Pozoroval jsem tam klučinu, jak dělá flair. Měl čtyři láhve ve vzduchu a já si říkal, jak je to hustý, že tohle bych nikdy nedokázal,“ vzpomíná.
Nakonec se v branži dostal dál, než si byl tehdy schopný představit. Loňské druhé místo na mistrovství světa v Praze. Rok nazpět o stupínek horší umístění v Pekingu. Zlata z různých evropských soutěží. O minulém víkendu si Václav na konferenci České barmanské asociace převzal cenu pro českého barmana roku v kategorii flair. Už počtvrté.
Momentálně v žádném baru nepracuje, na to by ani neměl čas. Jen v květnu se má zúčastnit devíti soutěží. Výčet lokalit, kde rodák z Litomyšle házel lahvemi, připomíná cestovatelský deník. Třeba jen za minulý rok to byly Řím, Los Angeles, Londýn, Krakov nebo chorvatská Pula.
Vzpomínáte si na svou první soutěž?
Pokud se nepletu, šlo o Stará Myslivecká Cup v Teplicích v roce 2008. Tehdy se nás zúčastnilo 19 juniorů a já jsem se umístil na pátém místě. Po půl roce věnování se flairu to pro mě znamenalo velký úspěch, který mě nakopl k tomu, abych trénoval ještě intenzivněji.
„S přítelkyní nám to teď časově příliš nevychází. Buď je ona v práci, nebo já zrovna někde pryč. Naštěstí je velice tolerantní,“ přiznává. Život profesionálního flairisty tak v mnohém připomíná úděl sportovce. Trénink, cestování a poměřování sil s ostatními.
Naopak rozdíl ve srovnání s olympijským krasobruslením či snowboardingem je v tom, že flair barmani nepoužívají standardizované prvky, jejichž zvládnutí by porota mohla ohodnotit jednoduše podle tabulek. Záleží na každém, jaký styl si vybuduje a co chce předvést. Základem většinou bývá juggling neboli žonglování s plechovými šejkry a skleněnými lahvemi.
Sám Václav měl naráz ve vzduchu nejvíce sedm objektů – šest „plechů“ a jednu láhev. „Povedlo se mi to dvakrát, ale raději už taková kvanta vynechávám. Stejně vám to popadá, kvůli čemuž ztratíte více bodů, než jich za celý trik obdržíte,“ tvrdí. Podle něj současný trend velí snižovat množství nádobí ve vzduchu a více dbát na kreativitu a originalitu. Některé soutěže již například omezily počet vyhazovaných objektů na čtyři kusy.
A jaká je vlastně „profesní životnost“ flair barmana? Až do důchodu se machrovat s létajícím náčiním nad hlavou prostě nedá. „Soutěžní strop bývá kolem pětatřiceti roků, pak s tím člověk většinou končí. Výjimkou je jeden Ital, tomu je hodně přes čtyřicet a pořád s námi soutěže objíždí. Co já budu potom dělat, to neřeším. Mám ještě aspoň deset let čas,“ uzavírá Václav Abraham optimisticky.
Na kouzla špičkového českého flairisty se podívejte zde: http://www.youtube.com/watch?v=j4JB0UZ1gZ8
K třetím narozeninám dostal Super Panda Circus nové koktejlové menu i hromadu interiérových úprav. Přijdete si zahrát se svým barmanem o drink?
V Brně od tohoto týdne působí Yui Wai, barman vynikajících kvalit. Zkušenosti sbíral v New Yorku, Londýně, a naposledy u svého mistra v Tokiu.
Sasha Petraske v roce 1999 otevřel svůj newyorský bar Milk & Honey, čímž určil další směrování celého oboru. Zemřel na konci srpna, bylo mu 42 let.
