22. 4. 2015
Autor: Redakce
„Všechny vodky jsou bezbarvé, nijak nevoní, postrádají výraznou chuť. Jsou docela stejné. Rozdíl mezi nimi vytváří jen práce PR oddělení jednotlivých brandů.“ Tak zní nekompromisní názor amerického spisovatele a novináře Aarona Goldfarba, jenž pro řadu prestižních zámořských magazínů píše především o nápojové kultuře a řemeslných pivech. Přečtěte si výběr z jeho postřehů publikovaných na webu The Daily Beast a srovnejte ho se svou vlastní zkušeností.
Zvoní mi u dveří den co den. Pošťáci a kurýři s balíčky. V těch balíčcích jsou lahve vodky.
Foto: Flickr/Espensorvik
Jako nápojový publicista dostávám „vzorky“ zdarma. A právě vodkou mě zaplavují ze všeho nejvíc, loni jsem dostal snad padesátku lahví. Většinu z nich jsem vyzkoušel, ale ani o jedné nenapsal. Otázkou totiž je, co psát o vodce?
Vodka je destilát bez chuti a zápachu. Vyznavači této pálenky jistě budou oponovat – prý existují dobré a špatné. Ty neuvěřitelně hladké, a pak ty, které chutnají jako ředidlo. Mně se však všechny zdají být neutrálním alkoholem, a je jedno, o jaké značce se zrovna bavíme.
Pokud usrknu doušek řemeslného piva nebo whisky, můžu následně konstatovat, zda je to „dobré“, zajímavé pití, a jestli má smysl o něm psát. Když se ale napiju vodky, nemám jiných slov než „hm, vodka“.
Kvůli tomu je tento čirý destilát pro zaměstnance PR a reklamních oddělení nápojových firem nejtužší výzvou. Jak jen přimět publicisty, jako jsem já, aby napsali o jejich výrobku pro lidi, jako jste vy, čtenáři!
Rychle jsem poznal, že výrobci vodky akcentují hrdost na historické dědictví a místní příslušnost. Polsko, nebo Kalifornie? Na tom nesejde… Další nafouknutou bublinou jsou marketingové popisy různých technik destilace, kterým stejně většina konzumentů pranic nerozumí. Jedna se destiluje pětkrát, druhá čtyřikrát. Třetí je „revolučním počinem díky proprietární čtyřnásobné destilaci a trojitému procesu filtrace.“ Pro pána Jána.
Foto: Flickr/KarolaRiegler
Až na nějaké výjimky a ochucené vodky jsou všechny vzorky zaměnitelné. Výrobci si proto konkurují, jak se dá. Bláznivý design lahví. Smlouva s Hollywoodem a product placement v nejnovější bondovce. Sebeoznačení se za nejprodávanější vodku. Za nejlépe chutnající vodku na světě. Za prémiový či ultra prémiový destilát. Už jen čekám, až mi poštovní schránka exploduje pod tíhou super nového ultra ultra prémiového destilátu. Vsadím se, že bude tak desetkrát destilovaný.
Je veřejným tajemstvím, že publicisté píšící do novin o spotřebních a módních artiklech dostávají do schránky vzorky zdarma. Bylo by však ubohé, pokud by jedna láhev měla informačně ovlivnit váš článek.
Mně trvalo celých padesát lahví, než jsem se přinutil k napsání této glosy.
Samozřejmě pořád platí ono známé „sto lidí, sto chutí“. Zcela opačný pohled na věc zastává barmanská modla Simon Difford. Podle něj existují mezi vodkami chuťové rozdíly, díky čemuž si nápojoví odborníci dokáží volit své favority i v tomto segmentu. Přečtěte si více.
Na konec ještě dodejme, že do redakce webu Nepiju břečky za více než rok její existence prozatím žádný „vzorek“ nedorazil. No, prostě máme smůlu 🙂
Celý článek v originálu si můžete přečíst zde: http://www.thedailybeast.com/articles/2015/04/18/the-secret-to-selling-vodka.html
Martin Durek z Baru, který neexistuje vymyslel pro soutěž Elit art of Martini signature drink Essini. Chce vzdát hold Dicku Bradsellovi.
Vůbec nezáleží na tom, z čeho je vodka vyrobená. Stejně všechny chutnají stejně. Co je pravda a co fikce?
K popíjení vodky patří pořádná večeře a množství přípitků na různá společenská témata.
