10. 3. 2016
Autor: Michael Lapčík
Poznávejte příběhy lidí a míst spjatých s moravskými i českými víny. Stali jsme se partnery projektu TOP vinařský cíl, který mapuje místa nabízející svým návštěvníkům kombinaci vína a zážitku. Tentokrát jsme se vydali do jihomoravské Ivaně, kde sídlí MikroVinařství Koubek, a do Viničných Šumic u Brna za panem Křížem.
Mikroprodukce v makrokvalitě. Toto jednoduché a všeříkající motto vyznává vinař Jan Koubek z Ivaně. Z tři čtvrtě hektaru vinohradu ročně vyprodukuje kolem tří tisíc lahví přívlastkových vín, které snadno prodá přímo ze sklepa.
Mimochodem, sklep to není ledasjaký. Místnost pro posezení má tvar kopule a vykazuje unikátní akustické vlastnosti. Zkuste si popocházet prostorem a zjistíte, že zvuky jsou na jeho různých místech jinak hlasité a zabarvené.
Celý sklep svého MikroVinařství stavěl Jan Koubek čtyři roky a použil na něj asi 12 tisíc cihel. „Většina jich byla nových, část ze sto let starého domu. A ještě jsem musel slepicím zbourat vršek kurníku,“ upřesňuje. Protože o stavbě různých typů klenby nic nevěděl, sehnal si zednickou příručku, obkreslil si náčrtky a dal se do práce.
Přiznává, že víno se mu stalo druhým zaměstnáním, a že si ho váží. „Lidi už velké provozy s nerezovými nádržemi znají, mají ta vína nachutnaná. U mě mohou poznat tradiční ruční výrobu,“ říká.
K vínu patří i zajímavé povídání, o něž u Koubků nebývá nouze. Dozvíte se tak třeba o táboru římských vojáků, který ve druhém století ležel na nynějším území Ivaně. Armádu tehdy vedl císař Marcus Aurelius. Není proto divu, že když v nedaleké Perné vyšlechtili novou odrůdu, nazvali ji právě Aurelius. „Je to má nosná odrůda, mám jí ve vinohradu na 600 hlav,“ dodává Jan Koubek.
Nacházíme se pravděpodobně na nejsevernějším místě Velkopavlovické vinařské podoblasti, a dost možná i celé Moravy, kde vyrábí a nabízejí víno. Na jižním úpatí Drahanské vrchoviny, východně od Brna, leží Viničné Šumice. A v nich najdete dnes už jediné certifikované vinařství – U Křížů.
„Za několik posledních desetiletí tady vinaření zažilo veliký úpadek. Pamatuji si, jak ještě před 40 lety byl místní jižní svah posetý jedním vinohradem vedle druhého. Teď je zpustlý, napočítali byste tam deset vinohradů,“ říká vinař Petr Kříž. Jeho samotného živí především elektrotechnické práce, vínu se v rodině všichni věnují, až dorazí domů ze zaměstnání.
Za ústupem vinařství v Šumicích, které přitom mají přídomek Viničné, stojí všeobecná změna životního stylu. Lidé raději zůstanou déle v zaměstnání a víno si pak za vydělané peníze rovnou koupí.
Křížovi hospodaří na jednom a půl hektaru vinic a další hrozny ke zpracování kupují převážně od místních producentů, z nichž největším je zemědělské družstvo. „Naší nosnou odrůdou bývalo Rulandské bílé, ale nyní vinice restrukturalizujeme. Zaměřujeme se na tradiční odrůdy, moc novošlechtěnců jsme nevysazovali,“ doplňuje Petr Kříž.
Ten s radostí vítá skupinky cyklovýletníků, kteří do jeho sklepa míří na řízené ochutnávky. Pokud se dopředu domluví, je možná i prohlídka vinice nebo přímo zážitková práce v ní. Větším zájezdům postaví na zahradě párty stan.
Každým předjařím v Šumicích trošku trnou, zda réva nepřemrzne hned po vyrašení. Zima se tu přece jen drží o něco déle než jižněji u Mikulova či Znojma. „S vínem jsme opravdu srostlí, v tradici budeme pokračovat dále,“ ujišťuje Petr Kříž.
Specialitou vinařství je želé ze Svatovavřineckého o pětiprocentním obsahu alkoholu. Hodí se k paštikám, masu či místo brusinek na svíčkovou. Ženám tady s oblibou radí: „Přichystejte manželovi rohlík s máslem, namažte ho vinným želé, a opijete ho rohlíkem!“
Bylo léto roku 2008 a svět se bál nastupující finanční krize. Antonín Suchánek to ignoroval a založil firmu na dovoz biodynamického šampaňského.
Do publikace 1000 Vins du Monde se letos dostalo 26 vín z České republiky. Zjistěte, která to jsou.
Následující text berte prosím s rezervou, rozhodně nechceme nikoho nabádat k pití nekvalitních nápojů. Informace jsme převážně čerpali z jednoho amerického serveru.