Moravská. Sem jezdí spisovatel Kundera pro Sylván

12. 8. 2014

„Toto je nedělní vinohrad. Sem si chodím odpočinout, když přítelkyně vaří oběd,“ prochází se Jaroslav Nešpor mezi řádky révy vysázenými na zahradě svého domu v Moravské Nové Vsi. Cítí to podobně jako většina menších a středních vinařů – vinohrad je sice práce, ale ještě více zábava a smysl života. „V opačném případě bychom snad ani nemohli vyrobit nic dobrého.“

Ve vinařství Nešpor & Rajský se od loňska kromě běžné produkce zaměřují také na autentická vína, která se neošetřují sírou ani žádnými jinými přípravky. Na ochutnávku si dáváme Pálavu, odrůdu, jejíž popularita v Česku roste raketovým tempem. Možná kvůli tomu, že se u řady spotřebitelů stala synonymem sladkosti a voňavosti.

Jenže tenhle oranžový mok, který zrál až do letošního dubna na slupkách, je o něčem jiném. Necelý gram zbytkového cukru, bezmála 15 procent alkoholu, jenž ale není příliš výrazný. Chuťovými parametry se řadí někam mezi suché Martini a Campari. Krásný aperitiv. „Ne každému tento vzorek sedí, ale já ho miluji. Máme jen sto litrů, takže to vypadá, že je vypiju sám,“ směje se třiatřicetiletý vinař.

Do podobných experimentů se prý pouští rád a téměř pořád. Třeba portské, nebo přesněji řečeno fortifikované, víno. „Říkám mu Nešportské. Necháte víno několik dnů kvasit, až se dostane na nějaká 4 procenta alkoholu, a dolijete ho 70procentní vínovicí z vlastních zdrojů. Jinak zpracujeme všechno, co naroste kolem domu. Takže máme i ořechovku, višňovku nebo bezový sirup.“

Na webu se vinařství vymezuje proti moderním navoněným vínům, která rychle odezní. Velké množství výrobců dnes totiž používá všemožné přípravky, taniny, cizokrajné kvasinky a další podpůrné látky zvýrazňující aromatikum vína. „My to odmítáme. Zpracováváme 25 odrůd a každá chutná typicky tak, jak narostla ve vinohradu. Banánovo-citronové Chardonnay tady nemá co pohledávat. I přesto, že taková vína u nás vyhrávají výstavy a pokrývají masový sortiment v obchodech,“ tvrdí vinařské duo z Moravské Nové Vsi.

Ochutnáváme nejčastějšího zástupce zdejších vinic, autentický Ryzlink rýnský s výraznou kyselinou. Je ještě hodně zakalený. To by mě zajímalo, jestli jsou autentická vína totožná s těmi, která koštovali naši předkové před 150 lety.

„To je otázka. Podle mě je dělali úplně jinak. Jasně, nepřidávali aditiva, kvasinky a podobně. Stejně se ale nevyhnuli různým chemickým látkám, které byly naprosto smrtonosné a jež by dnes do vína nikdo nenasypal ani omylem. Postupem času se začalo ve velkém sířit, pak se toho zase ubralo. Co je tedy správně? To, jak se vyrábělo před dvaceti, padesáti, sto, nebo tisíci lety? Mimochodem, k poslední variantě se teď někteří zase vrací. Víno jen pošlapou, uloží do hliněných amfor a čekají třeba pět let, než jej stočí,“ popisuje Jaroslav Nešpor návraty ke kořenům.

Tvrdí o sobě, že se narodil s motyčkou v ruce. Vždyť na Podluží, jihomoravském vinařském regionu, to tehdy ani jinak nešlo. Alespoň pár hlav měl doma na zahrádce úplně každý. V současnosti už to tak není. Lidé pěstitelství přenechávají čím dál častěji vinařským společnostem. „Firmu jsem dal dohromady se strýcem Rajským. On jako starý mládenec by neměl pokračovatele, no a já jsem rád za jeho zázemí. Je široko daleko známý především díky Sylvánskému zelenému. Na něj a pak ještě na Cabernet Moravia si sem už dlouho jezdí z Francie spisovatel Milan Kundera. Vlastně, poslední roky si je už jen nechá posílat,“ vytasí vinař překvapivou informaci.

Připijeme si ve sklepě ještě rozlučkovým červeným, již zmiňovaným kabernetem. Nezdá se to, ale nepopíjíme v žádném historickém sklepení. Pochází z meziválečných 30. let, poslední místnost se přistavovala před dvěma desetiletími. Staré sklepy prý v Moravské Nové Vsi skoro nejsou. Vysvětlení je jednoduché. Vesnice není postavena na strategicky výhodném místě a je zdáli všemi směry dobře viditelná. Proto ji plenila četná vojska a proto se ani nedochovaly staré vinné sklepy.