Miloslava Kelblová: od politického žaláře k barmanským úspěchům

Miloslava Kelblová

* 16. 3. 1936, Hluboká nad Vltavou

Zakladatelka a po 16 let také vedoucí Jihočeské sekce CBA Miloslava Kelblová prožila své dětství na pražském Smíchově. Aniž by to předem tušila, už tehdy se rozhodlo o jejím celoživotním osudu.

Vzpomíná, jak si jako dítě hrávala s kamarády na válečné barikádě před domem. Nejoblíbenější kratochvílí prý byla schovávaná. Na barikádě také zažila příjezd vzbouřeneckých sovětských vojáků, vlasovců, do Prahy. Dobře si zapamatovala, jak dětem, včetně jí, rozdali čokolády.

O tomto svém zážitku však později promluvila ve špatnou dobu na špatném místě. Po komunistickém převratu při oslavách pražského osvobození Rudou armádou. „Bylo to u tanku číslo 23 před Týnskou zahradou. Prostořece jsem v tom davu pronesla, že to nebyla sovětská armáda, ale vlasovci. Tak mě ve 13 letech zatkli,“ vypráví Miloslava Kelblová.

Dvojka z mravů nebyla jediným důsledkem jejího počínání. Přestože ve škole byla nejlepší žákyní a snila o studiu na univerzitě, kvůli politickým škraloupům svým i dalších členů rodiny (otec byl kamarádem popraveného Vlado Clementise a musel emigrovat) jí byla z vyšších míst doporučena zedničina či podobné profese.

Našla práci jako litografka, jenže v 15 letech ji režim z politických důvodů umístil za mříže a ona si postupně prošla šesti věznicemi. Po týdenním bloudění Českými Budějovicemi bez přístřeší nastoupila v místní nemocnici jako uklizečka. Díky absolvování kurzů se vypracovala na zubní instrumentářku a po zubním ošetření vedoucího oddělení studené kuchyně budějovického hotelu Zvon přijala jeho nabídku na místo v kuchyni.

Poté už celý profesní život zasvětila gastronomii. Byla kuchařkou, prodavačkou v potravinách, provozní městské vinárny a nakonec i barmankou. „Tehdy v začátcích se ještě nesměly prodávat koktejly. Mě ale nikdy nebavilo jen tak nalévat kořalku, opilce nesnáším dodnes. Tak jsem si vymyslela způsob, aby na mě nikdo nemohl. Prostě jsem koktejl vždy rozepsala na lístek po jednotlivých surovinách. Vydobyla jsem si díky tomu renomé a měla na baru pořád plno,“ směje se.

Vyhlášenou se stala i díky svému umění improvizace a obchodnímu duchu. Třeba když se jí ve skladu nahromadilo 30 litrů sice chuťově dobrého, ale vzhledově odpudivého modrého likéru Raketa. „Byl lahvovaný v litrové flašce, která vypadala jako na ocet, obdařené obrázkem družice Sputnik. Na pohled opravdu příšerné,“ popisuje.

Při rozhovoru. Snímky: CBA

Obchodní úspěch se dostavil s francouzským zájezdem, jehož příslušníci chtěli v socialistickém Československu ochutnat něco nového. „Uměla jsem francouzsky jen tři slova. Dvě z nich byla lendy a bleu, tedy modré pondělí. Tak jsem koktejl nazvala a prodala jim za večer všech 30 litrů Rakety. Od té doby ke mně skladovali vše neprodejné,“ dodává.

Časem absolvovala kurzy u československé barové legendy Bohumila Pavlíčka, s nímž pak dlouhodobě spolupracovala. Vydala několik odborných publikací se stovkami vlastních koktejlových receptů a jako trenérka a lektorka připravovala úspěšné barmanské závodníky k mezinárodním soutěžím.

Život tak vlastně zasvětila něčemu, o čem původně ani nepřemýšlela. Jenže ke studiu vysněné medicíny se nikdy neměla šanci dostat. „Musím to brát jako nesplnitelný sen. Čeho jsem v daných podmínkách mohla dosáhnout, toho jsem taky dosáhla. Člověk musí brát život tak, jak jde,“ uzavírá Miloslava Kelblová poutavé povídání.