Tam, kde místo „ostatní náplně“ používají šlehačku

2. 8. 2018

Autor: Michael Lapčík

I kdybyste do tohoto cukrářství na Veveří vkročili se zavázanýma očima, musíte po čichu ihned poznat, čím se tady zabývají. Přesně takhle to totiž voní tam, kde se peče něco sladkého…

Vít Martinák se vyučil cukrářem, ale 12 let se živil něčím zcela jiným – řízením kamionu. Projel Evropu křížem krážem, a když někde ve Francii nebo Anglii zůstal na víkend viset, zaparkoval tirák a vyrazil do města na kafíčko se zákuskem. Tak se dlouho přesvědčoval, že Západu máme v Česku skutečně co závidět. Mimo jiné i skvělé cukrárny. A protože Brno v tomhle srovnání kulhalo na obě nohy, jednu zde založil.

Po pěti letech je Cukrářství Martinák pojmem. „Přitom nepečeme vůbec nic extra. Jen standard z opravdových základních surovin: mouky, cukru, másla a vajec. Se stabilizátory a dalšími umělými přísadami by nám sice pod rukama mohly vznikat pohledné, naleštěné, moderní zákusky, ale utrpěla by tím jejich chuť,“ vysvětluje Vít Martinák.

Na popisných cedulkách u zákusků čekajících ve vitríně na své zákazníky se dočtete, co všechno indiánky, větrníky, špičky, dorty a další laskominy obsahují. Ne isomalt, ale pravý karamel. Ne „ostatní náplň“, ale smetanový krém. Ne cukrářskou kakaovou polevu „cékápéčko“, ale čokoládu.

„Zpočátku jsem měl strašný problém sehnat dodavatele, který by mi přivezl pytel mouky nebo pytel cukru. Ptali se mě, na co to chci. Že s tím už dneska přece nikdo nedělá a oni to ani nemají skladem. Všichni už si navykli na směsi s náhražkami,“ snaží se Vít Martinák poukázat na fakt, že k vyrobení dobrého zákusku není třeba magie, ale jen nešizených základních surovin. Díky tomu je prý jeho cukrářství mezi lidmi tak populární. Věneček zde chutná jako věneček a laskonka jako laskonka.

Mimochodem, italské Tiramisu u Martináka nikdy neseženete. Z cizokrajných zákusků sem pronikly pouze francouzské makronky, jinak tu ale zůstávají věrní tradiční české cukrářské škole. Její kořeny sahají až do dob rakouského mocnářství, kdy byli Češi vyhlášenými cukráři světové úrovně. A z té doby v nás jedna věc dodnes zůstala – jsme národem, který abnormálně zbožňuje šlehačku…