8. 4. 2014
Genderový stereotyp. Nevyčerpatelné téma akademických, kavárenských, mediálních a bůhví jakých dalších diskuzí. Existuje nerovnost mezi pohlavími, a pokud ano, v jakém smyslu? Je vůbec žádoucí dosažení jejich rovnosti? Co člověk, to názor. Problematika genderu se týká i barové kultury. Ve svém článku pro americký magazín PUNCH se jí zabývá kalifornská historička Shanna Farrell. S laskavým svolením redakce PUNCHe přinášíme zkrácenou verzi jejího eseje také na našem webu.
Jsem žena, která má ráda whisky. Piji Manhattan a Old Fashioned. Téměř pokaždé, co si u barmana tyhle drinky založené na whisky objednám, cítím z jeho strany jakýsi neslyšitelný, ale postřehnutelný respekt vyplývající z očekávání, co by si žena měla v baru dát.
Obvykle to zažívám ve společnosti barmanů-mužů. Barmanství je, z povahy jeho historie, odvětvím s dominující převahou mužského elementu. Pokud v něm chce uspět žena, musí pracovat trošku tvrději, aby dosáhla stejné kredibility jako její mužský protějšek.
„Je trochu vzrušující, když si žena objednává whisky,“ přiznává Toby Cecchini, dlouholetý barman a majitel Long Island baru v New Yorku. „Jste zvyklý dámám rutinně nalévat bílé víno a naráz přijde změna. Dostane vás to.“ Jako žena objednávající si whisky se tedy těším ze strany barmana zvýšené pozornosti, což mě baví.
Ale proč? Proč si vysloužím více pozornosti a proč to vnímám takhle pozitivně? V jistém smyslu si to objednávkou whisky rozdávám se stereotypem, že mé ženské chuťové buňky jsou naprogramovány na žužlání cukrkandlů, a zároveň vyvracím domněnku, že se nechci zajímat o lihoviny. Jsou to stereotypy hluboce zakořeněné v naší společnosti.
Snímky: Wikipedia a Flickr/Ryan Hyde
Jako první je relativně pozdě, až v roce 1922, kodifikovala Emily Postová ve své knize Etiketa. Publikace dává dámám výslovné instrukce, jak se chovat. Být pasivní a nepoutat na sebe zbytečně pozornost. Po setmění vzít muže za ruku, protože žena by sama mohla snadno upadnout. A má nejoblíbenější – nikdy neplatit pohoštění objednané gentlemanem.
Obecné stereotypy o křehkosti žen se přenesly také do trendů nápojové gastronomie. Proto se obecně předpokládá, že ženy preferují koktejly maskující agresivní chuť alkoholu. V padesátých letech proto mohl značné popularity dosáhnout drink „pro pěkné malé holčičky“ Pink Lady. V sedmdesátých letech pak letěl sladký Lemon Drop. Poprvé ho namíchali v jednom singles baru v San Franciscu a lákali jím ženy ke vstupu dovnitř.
Hnutí za rovnoprávnost žen se skrz dvacátým stoletím snažilo dosáhnout svých cílů v mnoha oborech. Za barmanství je nejlepším příkladem situace kolem druhé světové války. Když američtí muži rukovali do bojů v zámoří, ženy po nich v duchu vlastenecké povinnosti doma přebraly bary. Až se vrátili, hledali způsoby, jak získat svou práci zpět. Třeba státy Michigan a Kalifornie schválily zákony zakazující ženám pracovat za barem, pokud to tedy zrovna nebyly dcery či manželky majitele podniku. Argumentovalo se tím, že barmanství může u žen vést k morálním a sociálním problémům. O náchylnosti mužů k těmto obtížím se však pokrytecky mlčelo. Zákon byl nakonec v 70. letech napaden a anulován Nejvyšším soudem USA.
Co si ve vašem baru objednávají ženy?
Radim Hamrosi, Modrá Myš Ostrava, majitel:
Mohl bych jmenovitě uvést čtveřici zákaznic, které pijí pouze koktejly namíchané z whisky. Souhlasím tedy s autorkou článku. Jedna ze slečen mě až překvapuje sofistikovaností, s jakou si whisky vybírá. Old Fashioned pak považuji za geniální, tvárný drink, na jehož základě se dá vytvořit spousta zajímavých inovací.
Petr Skirka, Malej Velkej Bar Brno, spolumajitel:
K nám ženy chodí především na sladké drinky, víno a rumové likéry. Pokud už si dají whisky, bývá to většinou Jack Daniel’s Honey, což vlastně nemá s whisky nic moc společného. Jsem ale překvapený z toho, že pijí hodně ginu. Znají Hendrick’s i Žufánka. Tisíc lidí, tisíc chutí, a každý ať si najde to své. Co se ale týká whisky, skutečně mi připadá, že pro ženy je to zatím tabu.
I tak si koktejlový guru Dale DeGroff pamatuje, že zahlédnout ženu za velkoměstským barovým pultem 70. a 80. let prostě nešlo. „Byl to mužský svět,“ přiznává. Když v roce 1986 otevíral svůj newyorský Rainbow Room, přijal hned čtyři barmanky. „To je asi o čtyři více, než kolik jich kdy kdo vzal do takového zaměstnání předtím,“ je přesvědčen.
Věci se daly do pohybu teprve nedávno. Vynálezem určujícím dynamiku tohoto posunu je internet. Zpřístupnil nepřeberné množství informací o lihovinách, které mezi ženami vedou k vytváření zájmu o daná témata a umožňují jim napadat stereotypy. Zatímco whisky zažila mezi lety 1970 a 2000 padesátiprocentní pokles prodeje, nyní se vrací zpět na scénu, z velké části díky vzrůstajícímu zájmu ženských milovnic whisky.
Podle výzkumu z roku 2008 představují ženy celosvětově nejrychleji rostoucí segment spotřebitelů whisky. Trendy se odráží i ve whisky klubech. Počet členek UK’s Scotch Malt Whiskey Society se zdvojnásobil. Již téměř polovinu členů Seven Grand’s Whiskey Society v Los Angeles tvoří ženy.
Všechny tyto změny vyvolaly diskuzi o genderu v koktejlovém světě. Je to horké téma. Doufejme, že přispějí k dalšímu odbourávání předsudků. Já si objednávám to, co mám ráda. Tedy Manhattan a Old Fashioned. Ale možná se už zítra začnu zajímat o ochutnávání nových ginů a vodek. Bez ohledu na to, co si o tom bude myslet barman.
Originální článek najdete zde:
http://punchdrink.com/articles/what-does-it-mean-to-drink-like-a-woman/
Letos ve Vizovicích nalahvovali dvaadvacetiletou českou whisky.
Baví je vyrábět výrazné pivo amerického typu - ejl. Dělají si legraci z marketingu velkých značek a jejich prezentování tradičních receptur. Svou produkci chtějí navýšit zavedením provozu na směny. Projděte se v reportáži po brněnském minipivovaru.
V našich podnicích přednedávnem znatelně přibylo barmanek. A to tak, že na některých směnách dokonce jejich počet převažuje mužské protějšky.
