České = kvalitní? Absinth většinou ne

9. 9. 2014

Aby bylo jasno hned ze začátku. Absinthe ano, absinth ne. Omlouváme se za schématismus a dostáváme se k vlastnímu povídání.

Když byli členové naší redakce ještě v pozdně-gymnaziálním věku, podnikli po skončení vyučování několik experimentálních výletů, při nichž do sebe v jednom z barů nalámali tři panáky tehdy tolik tajemného absinthu.

Foto: Wikipedia

Dnes už víme, že se o žádný pravý absinthe nejednalo. Málo poučení gymnazisté s hlavou plnou marketingových povídaček o thujonu se jen připili nekvalitním, takzvaným českým absinthem plným umělých barviv, který ti největší fajnšmekři mezi absinthe ani nepočítají. Jak se něco takového může stát?

Naprostá většina české produkce absinthu má s originálním silně alkoholickým nápojem pramálo společného. Pokud tedy nepočítáme právě onen vysoký obsah alkoholu pohybující se od 50 do více než 70 procent a zelenou barvu.

Pravý absinthe neboli Zelená víla se neobejde bez „svaté trojice“, jak jeho milovníci nazývají nutně obsažené trio bylinek. Jde o pelyněk pravý, anýz a fenykl obecný. Ty se spolu s dalšími rostlinnými přísadami vybranými dle preferencí a konkrétního receptu (yzop lékařský, meduňka, různé další druhy pelyňku, badyán, estragon…) nechají vymáčet v silném alkoholu, který poté zamíří na destilaci. Vzniklou čirou, ale aromatickou pálenku dobarví opět bylinky, respektive chlorofyl v nich obsažený.

S touto navýsost přírodní procedurou kontrastuje postup při produkci podřadného absinthu. Spočívá ve smíchání lihu s cukrem, příslušnými chemickými aromaty a barvivy. Není třeba dodávat, že rozdíl v kvalitě a tím pádem i požitku je obrovský.

S konzumací českého absinthu, někdy též nazývaného bohémským, je spojen prazvláštní rituál. Na lžíci umístíte kostku cukru namočenou v lihu, zapálíte ji, a vzniklým karamelem obohatíte obsah svého panáka. „Tak Zelenou vílu podle tradice pili dávní bohémové,“ tvrdí čeští výrobci absinthu. „Nesmysl, rituál vznikl v Praze v 90. letech a je produktem agresivní marketingové strategie, jak naučit lidi pít nový alkohol,“ oponují odborníci.

Ti praví labužníci pijí absinthe naředěný vodou, nejčastěji v poměru 1:3. Avšak každému po chuti. Ideální je nechat vodu do destilátu pomalu nakapat, aby se pestrá škála chutí rozvinula do co nejmohutnější šíře. S přibývající vodou se můžete těšit na efekt bělavého zabarvení nápoje, jemuž se říká „louche“.

Tuzemské likérky také čarují s odkazy na tradiční rodinné nebo místní receptury, podle nichž po dlouhých desetiletích nyní obnovily výrobu. Historie českého absinthu spadající do začátku 20. století je ve skutečnosti značně mlhavá. Tehdejší masovou výrobu absinthu v českých zemích ještě nikdo nebyl schopný věrohodně prokázat. „Není důvod si myslet, že v bývalém Československu existovala místní absinthová kultura. Na rozdíl od francouzských nebo švýcarských uměleckých děl popisujících pijáky absinthu, sklenic, lžic, katalogů a ceníků se žádné československé nedochovaly. Stejně tak neexistuje žádný náznak nyní populární české metody cukru a ohně před rokem 1998,“ informuje publicista Gwydion Stone na tematickém serveru wormwoodsociety.org.

Obraz katastrofy českého absinthu nabourává fakt, že v tuzemsku působí pár skutečně poctivých producentů a některé jejich výrobky dosahují perfektní kvality. Jmenujme třeba St. Antoine z rodinného lihovaru Žufánek či La Grenouille. Letos se k nim paradoxně přidala i palírna Hill’s, která byla začátkem 90. let původcem boomu českého nepravého absinthu.

„Co bylo před lety prakticky nemyslitelné, se na počátku roku 2014 stalo skutečností. Hill’s Liquere přichází se skutečným absintem. První komerční šarže Hill’s absinthu verte byla vydána v limitované edici 400 láhví. A protože jde o skutečný bylinný destilát, je samozřejmostí, že svého předka Hills absinth, jenž stojí za novodobou absintovou revolucí, nechává na chuťovém poli daleko za sebou,“ informuje web absinthe-cz.com.

Jen tak dál!

O tématu jsme již psali zde.