23. 12. 2016

Autor: Michael Lapčík

V nevelkém, asi dvacetitisícovém městě Pontarlier ležícím na francouzsko-švýcarských hranicích mají každoročně na podzim velkou slávu. Pořádá se tu Absinthiáda, festival kdysi oslavovaného, poté zatracovaného, a v současnosti znovuobjevovaného silného alkoholického nápoje.

Nepředstavujte si žádný absinthový Oktoberfest v obřích párty stanech. Stěžejní část programu, hlavní degustace, se odbývá v místním divadle. Zpravidla je natřískáno, zřejmě také proto, že alkohol se ten den podává zadarmo. Nikoho by tedy nemělo překvapit, že se na Absinthiádě zformovala skupina pravidelných účastníků z České republiky.

Někteří z nich se za ta léta propili k takové odbornosti, že je v Pontarlier, historické kolébce absinthu, zvou do degustační komise. Hodnotí se louche, vůně, chuť a celkový dojem jednotlivých vzorků anýzovo-pelyňkového destilátu.

Snímky: bar Naproti

„Dokonce jsme se tam dostali do novin. V neděli po degustaci jsme si se společníkem přijeli k organizátorům vyzvednout nějaké zboží a oni nám před nosem hned mávali titulní stranou místního periodika s naší velkou fotkou,“ dává veselou historku k dobru Vít Adámek, spolumajitel brněnského absinthového baru Naproti.

Právě v tomto svérázném podniku se rozhodli, že atmosféru francouzské Absinthiády přenesou také pod hrad Špilberk, a před pár týdny uspořádali její druhý brněnský ročník. V baru jednoduše uzavřeli pivní kohouty a celý večer tak patřil pouze „zelené víle“.

Podobně jako ve Francii, i zde, v členitém baru v ulici Veveří, byla hlavní náplní sobotní noci soutěžní degustace absinthů, která měla určit, jaké chutě Češi v komerční produkci tohoto nápoje preferují. Zasedly dvě komise – profesionální i laická – a výsledky leckoho hodně překvapily. Jestliže ve Francii je šampionem posledních dvou let značka Opaline, tak v Brně se tenhle vzorek umístil až na předposledním třináctém místě.

1.místo La Clandestine. Vyniká sladce anýzovou chutí s upozaděnou pelyňkovou hořkostí. „Absinthový začátečník preferuje spíše jemnější, mdlejší chutě, a tato láhev je pro ně jako dělaná. Když u nás příležitostně vaříme slávky nebo čokoládové lanýže na absinthu, šéfkuchař vždy použije La Clandestine,“ prozrazuje Vít Adámek.

2. místo Francois Guy. Nepříliš výrazný, ničím specifický absinthe doporučovaný začátečníkům. I proto, že obsahuje pouhých 45 procent alkoholu (dle odborníků by měla tahle kategorie destilátů mít voltáž alespoň o deset procent výše).

3. místo Hieronymus Bosch. Největší překvapení degustace. Bronzovou příčku obsadil výrobek české destilerky Cami, která na mezinárodních fórech nesbírá zrovna nadprůměrná hodnocení. „Pokud si vzpomenete na dětství, pendrek a hašlerky, tak na trhu nenajdete nic, co by tyto chutě evokovalo jasněji. Snad je to tím, že Cami si bylinky nedováží ze zahraničí, ale používá vlastní, specifický fenotyp,“ popisuje Vít Adámek.

Podle něj výsledky bodované ochutnávky prozrazují, že čeští spotřebitelé ještě nejsou připraveni na výrazné absinthy. Prostě zvítězily lahve určené začátečníkům. „Konečné pořadí neberte ultimativně. Nedá se říct, že tento absinthe je nejlepší a tamten nejhorší. Jde jen o názor degustačních komisí,“ dodávají organizátoři.

Začínali v tajné klubovně, k absinthu je přivedl Žufánek

„V tomto domě nepůsobil a nežil Jan Neruda, známý český básník.“ Tahle podivná pamětní deska v roce 2011 několik měsíců zdobila jeden z domů v brněnské Nerudově ulici. Ve skutečnosti to byl „fejk“, za kterým se ukrýval vchod do tajného podniku, o němž věděli jen zasvěcení. Jmenoval se Naproti – stál totiž přes ulici naproti studentskému bytu tehdejších provozovatelů.

Po otevření dveří vás přivítal hustý oblak cigaretového dýmu a přelidněná malá místnost se čtyřmi místy k sezení u baru a osmi kolem stolků. „Snažili jsme se o poctivý přístup k hostům. Třeba tousty obsahovaly 12 surovin. Po čase nás začalo štvát, že bar, který má u lidí úspěch, nemůžeme kvůli ilegalitě rozvíjet dál. Tak jsme se po půl roce pustili do opravdového podnikání a oficiálního baru Naproti,“ vzpomíná jeden ze spolumajitelů Naproti Vít Adámek.

Váš první speakeasy podnik byl absinthovým barem, stejně jako oba současné Naproti?

Byla to spíš jen privátní klubovna fungující na telefonní číslo. Jeden ze společníků tam kdysi donesl i Bairnsfather Bitter ze stejnojmenné domašovské palírny, který dnes považujeme za napůl pravý absinthe. Já jsem jej ale tenkrát nesprávně servíroval jako pravý. Problematika „zelené víly“ mě chytila, a to také proto, že o tomto nápoji kolovalo moře zkreslených informací. Začínal jsem články o Martinu Žufánkovi a českém crapsinthu a postupně se pročetl až na odborná mezinárodní fóra.

Dá se mluvit o tom, že jsou Češi absinthově vzdělaní?

Prvotní zádrhel tkví v mylné představě většiny lidí, že již zmiňovaný crapsinth či czechsinth je vrcholem toho, co nám svět tohoto nápoje může nabídnout. Nejlépe se zapálenou kostkou cukru. Třeba Prahu hyzdí turistické večerky s výlohami plnými nazeleno obarveného lihu. Na druhou stranu do našich barů už přijde málokdo s tím, že si pod pojmem absinthe přestavuje tuhle břečku. Takže určitá vzdělanost existuje.

Je Česko ve světě pravého absinthu něčím známé?

Absinthe je dnes obecně málo rozšířený, popravdě největším světovým výrobcem absinthu je podle mě Martin Žufánek z Boršic u Blatnice a jeho St. Antoine pak nejprodukovanějším světovým absinthem. Má dobré výrobky, super PR a zasazuje se o rozvoj absinthové kultury. Nebýt ho, ani my si tohoto destilátu pravděpodobně nevšimneme. Vlastně se dokonce domnívám, že městem, kde se vypije nejvíce absinthu na světě, je Brno.

To je trochu přehnané tvrzení, ne?

Nikoliv. Funguje zde několik absinthově fundovaných podniků Jako Bar, který neexistuje, Naproti a další. Skutečně si to myslím.

Nekoliduje absinthe s naší pivní kulturou?

Na Absinthiádě jsme po celý večer nenačepovali ani jedno pivo, a stejně bylo od začátku do konce narváno. Lidem evidentně absinthe chutná a nepřijde jim hloupé pít ho celý večer. To je pro nás nadějný signál.

Co vlastně na absinthe říkají samotní Francouzi, v současnosti spíše milovníci vína?

Nemine dne, kdy bych se nebavil s nějakým Francouzem, který mi tvrdí, že tohle pití je u nich zcela jistě zakázané. Já mu pak musím vysvětlovat, jak ho k nim jezdím nakupovat, protože už ho mají deset let povolené. Jen ta subkultura se zatím nestačila vyvinout do takových rozměrů, jako tomu bylo před rokem 1914. Nikdo o absinthu nemluví v televizi a lidi jej mají stále zaškatulkovaný jako cosi tajemného a negativního. Přitom to není žádný podřadný doslazovaný destilát z tresti, nemáte po něm kocovinu a opilost je specifická, příjemná. Svou světlou budoucnost si určitě zaslouží.