13. 3. 2014
„Zpravodajství je objektivní. Redakce musí být bezpodmínečně oddělena od inzerce,“ zní fundamentální poučka, kterou v prváku na výšce vtloukají do hlav budoucím novinářům učitelé předmětu Úvod do žurnalistiky.
Že je to ve světě, v němž hrají prim peníze a moc, tvrzení vskutku akademické, jsem za těch pár let, co se v mediální sféře pohybuji, poznal. Zaplacené rozhovory politiků nebo propagační články různých firem se dnes běžně objevují na zpravodajských stranách, aniž by byly označené jako reklama. Ba dokonce – nikomu už to nepřijde ani trochu divné.
Samozřejmě, média se chovají jako firmy. Musí živit zaměstnance, proto se snaží vydělat, kde mohou. Také já potřebuji platit podnájem a jídlo. Dali jsme proto s klukama z Baru, který neexistuje dohromady nějaký budget nejen na provoz webu a reklamu, ale i příspěvek pro mě za odvedenou práci.
Zvláště v internetových diskuzních fórech je in o někom říkat, že píše v něčím žoldu. To by ale pro naši situaci bylo přehnané tvrzení. Jsme kamarádi, s Honzou jsem na gymplu seděl v lavici. Financování magazínu je spíše než na nějakých zásadách byznysu založeno na vzájemné důvěře.
Nebojte, nečtete žádný PR plátek baru. V některých článcích je zmíněn, protože se tu prostě dějí zajímavé věci a je to můj nejbližší zdroj informací. Tak proč toho nevyužít. Ostatně se o tom můžete přesvědčit sami, stačí párkrát kliknout.
Ale abych pořád nepřemýšlel jen nad novinařinou a bary… Přišel jsem teď nedávno večer domů a hned jak jsem za sebou zavřel dveře, přihnal se k nim náš kocour, že chce také dovnitř. K misce s masitou dobrotou se překvapivě nedral. Místo toho se ke mně přitočil, začal mě obtáčet kolem nohou a třel se hlavou o nastavené klouby prstů. Nešlo než ho láskyplně poškrábat pod bradou.
Chvíli jsme se takto mazlili a když jsem se napřímil, odcupital zpátky ke dveřím, aby se mohl vrátit zase ven za nedokončenou konverzací se sousedovým kocourem. Prostě se přišel se mnou jen tak pozdravit. A pak že to kočky na rozdíl od psů nedělají!
No a jsme zpátky u novinařiny. Snažím se totiž takto mazlit i s tvorbou svých článků. Proto mi jde všechno pomaleji, než jsem původně předpokládal. Někdy přemýšlím se strašně malou účinností, a nedokážu tak dokončit celý článek v onen den, nebo spíše už noc. Hoši v kanceláři mi trochu v žertu říkají, že článků je málo a že asi málo pracuji. Vím, že je v tom kus pravdy. Tedy, spíše než víc pracovat bych potřeboval pracovat efektivněji.
Stránky nám běží v neveřejném zkušebním režimu a mně se zdá, že s každým vyřešeným bugem přibývají tři nové. Tu nesedí barevnost, tam nesmyslně odskakuje odstavec, jiný článek zůstává na top pozici místo aby sjížděl s ostatními dolů do hlubin internetového zapomnění. Tak si ještě chvilku počkejte, prozatím neexistující čtenáři. Nechceme před vás vyrukovat s nějakým nedodělkem.
Pravidelný pohled do zákulisí tvorby magazínu NepijuBřečky.cz
Astronomické jaro roku 2014 začalo 20. března, přesně v 17 hodin a 56 minut. Jen pár chvil poté, co své první internetové čtenáře přivítal webový magazín o kulturním pití ve střední Evropě – Nepiju břečky.
Přicházíme s novým konceptem našeho webu. Chceme zdůraznit, kdo vlastně jsme.
