Barman? Šaman, který vás bezpečně provede alkoholovým zážitkem

2. 1. 2018

Autor: Michael Lapčík

Když se na podzim v Super Panda Circusu loučili s „archetypálním“ koktejlovým menu, věnovali celovečerní tržbu ve výši několika desítek tisíc korun na konto neziskové organizace Renadi. Ta pomáhá lidem se zvládáním závislosti na alkoholu a dalších návykových látkách či jevech. Začala tím dlouhodobá spolupráce, do níž se zapojily i Bar, který neexistuje a 4pokoje.

„Barman by měl umět provázet alkoholovým zážitkem tak, aby se host nemusel ráno na záchodě chytat za hlavu. Nesměřujeme k tomu vyrábět z našich hostů opilce. Lidé by si od nás měli odnášeli spíš zážitek než kocovinu,“ říká spolumajitel Super Panda Circusu Adam Vodička.

Proč se zrovna bary dají do spolupráce s organizací, která varuje před nadměrným popíjením alkoholu?

Baví nás, jakým způsobem téma v Renadi uchopili. Nejsou prohibiční organizací, která by klientům říkala, že už se v životě nesmějí dotknout alkoholu, a jinak to nejde. Takové to ohrané „Ahoj, já jsem Adam, a jsem alkoholik už desátým rokem, přiznávám se k tomu.“ Oni nesoudí, nezakazují. Spíš vedou k responsible drinking neboli krásně česky „pijte s mírou“. Povídají si o tom, jak věci v životě dělat lépe. Spojili jsme se s nimi, protože si potřebujeme neustále uvědomovat, že to, s čím pracujeme, je ve skutečnosti silná droga. Musíme k tomu chovat maximální respekt a aplikovat responsible service neboli zodpovědný přístup.

Co je dalšími výstupy téhle spolupráce?

Natočili jsme krátké video, kde vystupuji ve dvojroli terapeuta a spolumajitele baru. Míří na to, aby se kdokoliv nebál vyhledat pomoc Renadi. V dalších kratších šotech se naši barmani dělí o zásady zodpovědného servisu uplatňované při směnách.

Není to trochu pokrytectví? Nejsou barmani spoluviníky mnoha vznikajících závislostí?

Nejsou. My neříkáme, že je alkohol špatný, ale že je špatné ho konzumovat víc, než člověk zvládne. Baví nás pracovat s alkoholem, s destiláty všemožných chuťových profilů, stavět na nich koktejly. Primárním cílem však není opít hosta do němoty. Podle mě není barman spoluviníkem, ale průvodcem. Spatřuji v něm něco z role šamana. Tahle instituce funguje v jižní Americe, kde k drogám přistupují daleko otevřeněji než u nás. Šaman vás kontrolovaně provede rituálem konzumace jednotlivých látek, aniž byste se další den na záchodě chytali za hlavu. To stejné má činit barman.

Co tohle barmanské šamanství neboli responsible service znamená?

Zahrnuje celou řadu zásad. Nejviditelnější je dbaní na pitný režim hostů, jimž ve všech podnicích neustále dolíváme vodu. Podle nás to má být zadarmo, protože když organismus konzumuje alkohol, tak vodu prostě potřebuje. V koktejlových menu uvádíme u každého drinku obsažené gramy alkoholu, podle toho si lze udělat jasnou představu o již zkonzumovaném množství. Pomáháme si údajem, že 12 gramů odpovídá půllitru dvanáctistupňového piva. Každý už pak ví, jak se cítí po třech, nebo šesti pivech. Samozřejmostí je nenalévat příchozím podnapilým lidem. Pokud to jde, snažíme se jim nabídnout nealko. A to i v případě, že sedí od začátku u nás, a již začínají dosahovat hranice opilosti.

Jak na to reagují?

Někdo to bere, jiný se urazí. Záleží na podání, při správném způsobu to většinou akceptují. Je potřeba si uvědomit, že nenalévat alkohol podnapilým osobám je naší zákonnou povinností.

Kde leží ona hranice, kdy barman hostu místo alkoholu nabídne nealko drink?

To je samozřejmě obtížné a je na barmanovi, aby toho byl schopen. Alkohol je drogou, která na chování člověka může mít i pozitivní účinky, například v oblasti sociálních interakcí. Jenomže ve chvíli, kdy se host přestává ovládat, to za něj musí udělat někdo jiný – barman.

Vznikají při tom konflikty?

Ano, a barmani jsou školení na to, jak je zvládat. Záleží také na zkušenostech, které v praxi postupně sbírají. Musejí problém odkomunikovat tak, aby ho pochopil i opilý člověk.

Jenže málokdo včetně nás dvou asi může říct, že se nikdy nezlil pod obraz…

Jasně, ale nejsem na to pyšnej. S věkem naštěstí excesů ubývá, ale i tak mě to vždycky mrzí a beru to jako svou nedokonalost. Bohužel, česká společnost je vůči pití až absurdně benevolentní. Pokud se patnáctiletá děcka povalují namol opilá v parku a nikoho to nevzrušuje, tak je tady něco hodně špatně. Na vánočních trzích jsem potkal tři táty s dětmi, a ti dospělí sotva stáli. Děti už chtěly jít domů, a já jsem je slušně požádal o to samé. Nechápavě na mě hleděli. Střízlivýma očima by to ale viděli jinak.

Existují barové trendy podporující myšlenku zodpovědného pití?

Ten nejzřetelnější, a my se ho držíme, je zařazování více nealkoholických a nízkoalkoholických koktejlů na menu. Třeba v Pandě máme hned čtyři nealka. Bází nízkoalkoholických drinků pak nejsou destiláty, ale například fortifikovaná vína nebo fermentáty. Není to nic proti silným drinkům. Rád si jeden nebo dva dám a vím, že jsem schopen fungovat. Víc ale raději ne.