3. 6. 2018
Autor: Michael Lapčík
Do Česka ji před deseti lety zavedla láska, když se sem ve svých osmnácti odstěhovala za tehdejším přítelem. S ním už Zulay Fonseca, pohledná mladá žena z Venezuely, dávno nerandí, v srdci Evropy však zůstala. Momentálně studuje magisterský stupeň strojního inženýrství na brněnském VUT a živí se tím, co ji baví – tancem. Vyučuje salsu, sambu či bachatu, vede vlastní taneční skupinu Garotas.
Už odmala se věnovala venezuelským národním tancům a účastnila se různých soutěží, že se ale tanci bude věnovat profesionálně a lektorsky, to by ji dříve nenapadlo. „Od přírody mám dřevěné nohy. Takže jsem si to musela odmakat,“ říká Zulay v krátkém rozhovoru. Jejích lekcí salsy a následné veřejné tančírny se můžete zúčastnit každý nedělní podvečer ve spodním patře 4pokojů.
Jak tě napadlo vést lekce latinskoamerických tanců zrovna ve 4pokojích?
Je to velice pěkný bar, nebojím se říci můj oblíbený. S výukou v Brně teprve začínám, takže jsem hledala spíše menší, ale o to více pulsující místo.
Takže drinky a salsa, to je žádoucí kombinace?
Je úplně super. Hodně lidí v Česku říká, že si musí dát drink, aby se odvážili jít tancovat. Ve 4pokojích máme skvělý bar, skvělou obsluhu a skvělý parket. Nic nám tady nechybí.
Co podle tebe salsu charakterizuje?
To slovo znamená ve španělštině „omáčka“. S tím souhlasím, při jejím tancování můžete kombinovat různé prvky. Ona celá Jižní Amerika je v moderním tanečním pojetí taková, že vezmete různé ingredience, namixujete je a dostanete výsledek. Avšak pozor, podmanivé latinskoamerické rytmy mají ve skutečnosti africké kořeny.
Jak moc obtížná vlastně salsa je?
To záleží na každém člověku, jak k tomu přistoupí. Je to podobné jako když se chcete naučit cizí jazyk – také musíte mít určitou míru trpělivosti. Hlavně je potřeba trénovat nejen techniku, ale i rytmus. Není to jednoduchý tanec, ale po těch deseti letech, co jej učím zájemce často úplně od nuly, si stále myslím, že talent vězí v naprosto každém z nás. Takže i vy jednou zvládnete zatančit, co se vám zamane, jen se k tomu musíte dostatečně motivovat.
V jakém rytmu se vlastně salsa tančí?
Ve čtyřčtvrťovém. Na lekcích ale nepočítáme, spíš posloucháme hudbu a rytmus chytáme podle ní. Existují regionální rozdíly, salsa se tančí jinak na Kubě a jinak na Portoriku. Rozdíl bývá třeba v tempu nebo v tom, na kterou dobu začínáte – někde na první, jinde na druhou. To už je ale pro pokročilé. My tady probíráme spíš základy, jako když se miminko učí chodit.
Program nedělních večerů je takový, že nejdříve dáváš lekci platícím účastníkům, a poté se koná tančírna, na kterou může i veřejnost.
Bylo pro mě důležité, aby si studenti mohli ihned v praxi vyzkoušet, co se na lekci naučili. Aby to celé nevypadalo jen jako běžná hodina v taneční škole. Jsem, ráda, že si po lekci můžeme pořádně zatančit, dát si nějaké drinky a mít výbornou náladu.
Ozdobou interiéru 4pokojů je taneční tyč, tu při lekcích nijak nevyužíváte?
Je fakt, že ke konci někteří mívají podobné nápady. Ale ne, tyč nemá s latinskoamerickými tanci nic společného.
Jak ses k výuce tanců vlastně dostala?
To byla náhoda, ve skutečnosti mě dřív nenapadlo, že bych něco takového mohla někdy dělat. Mám totiž od přírody dřevěné nohy. Národní venezuelské tance jsem tančila odmalička, to je ale něco jiného. Když jsem před deseti lety přijela do Česka, byla tu poptávka po exotických holkách do taneční skupiny, tak jsem se přihlásila. Stálo mě to hodně dřiny, kurzů, festivalů a workshopů, ale povedlo se. Nakonec mě hodně baví i učit, mám totiž svatou trpělivost a radost z toho, když někomu mohu ukázat něco z naší kultury.
Baru, který neexistuje a Super Panda Circusu se rodí nový bratříček. Podívejte se, jak bude vypadat.
Co s duší člověka udělá 22 hodin strávených ve skoro nonstopu? Testovali jsme to v našem novém brněnském podniku 4pokoje.
V našich podnicích přednedávnem znatelně přibylo barmanek. A to tak, že na některých směnách dokonce jejich počet převažuje mužské protějšky.
