6. 4. 2014
Letos v létě tomu bude 60 let od chvíle, co barman Ramón Monchito Marrero Perez namíchal po třech měsících experimentů drink Piña Colada. Stalo se tak v portorickém hotelu The Caribe Hilton a bylo to přesně 15. srpna 1954.
Alespoň to tvrdí vedení zmiňovaného hotelu. Jinak ale mají milovníci exaktní historie smůlu. Příběhů o zrodu jednoho z nejpopulárnějších koktejlů všech dob existuje kopa a definitivní pravdy se zřejmě nikdy nedobereme.
Barový publicista Alexander Mikšovic ve své knize Bar: mixologie, historie, management kontruje citacemi dobového tisku. Uvádí pravděpodobně nejstarší tištěnou zmínku o drinku, již 16. dubna 1950 přinesly New York Times. „Na západoindických ostrovech najdeme drinky od slavného martinického rum punče po kubánskou pina coladu (rum, ananasový džus a kokosové mléko).“
Dále zmiňuje text o drinku totožného názvu, ale rozdílné skladby. Otiskl jej Travel Magazine v prosinci 1922. „Nejlepší ze všeho je pina colada, džus dokonale zralých ananasů, samo o sobě delikátní pití, rychle protřepané s ledem, cukrem, limetovou šťávou a rumem.“
Standardizovaná receptura podle IBA (International Bartenders Association)
3 cl bílý rum
3 cl kokosové mléko
9 cl ananasový džus
Ozdoba: koktejlová třešnička a ananasová výseč
Server WillJogForFood.com pak přináší ještě mnohem starší příběh. Otcem Piña Colady by dle něj měl být portorický pirát Roberto Cofresí aka El Pirata Cofresí. Ten už snad kolem roku 1800 míchal pro povzbuzení své posádky nápoj z kokosu, ananasu a bílého rumu. Jenže jak už to tak v příbězích bývá, recept s Cofresího smrtí v roce 1825 zmizel z povrchu zemského.
Cofresího domovina, karibské Portoriko, je v souvislosti s Piña Coladou zmiňována často. Ta se v roce 1978 dokonce stala oficiálním nápojem tohoto ostrova.
Úspěch Piña Colady potvrzuje rčení, že v jednoduchosti je krása. Pouhé tři složky, dokonalé prolnutí chutí. „Za mě ano, ale jen tam, kde to za to stojí. Tedy, kde vám nenalijí spoustu džusu a pak taky nějaký ten alkohol, abyste si drinků koupili deset, pokud z toho chcete něco mít,“ přidává svůj postřeh na facebooku Nepiju břečky čtenářka Eva Burianová.
Ne každému však mainstreamový koktejl sedí. Například zkušený barman Robin Mietus, jenž má za sebou tvorbu několika autorských drinků, se domnívá, že sláva Piña Colady stojí na neinformovanosti většinového publika.
„Lidi prostě jiný krémový slaďák neznají. Když jsem jim v baru začal nabízet jako alternativu vlastní koktejl založený na smetaně a Jacku Danielsovi, dávali si ho pak mnohem raději,“ sděluje svou zkušenost Robin Mietus.
Kritiku Piña Colady pak v USA rozjela mixoložka televizního kanálu MSNBC Rachel Maddowová. Podle ní patří do kategorie drinků, které vám způsobí nevolnost, bolest břicha a tloustnutí.
Důvodem má být přílišná chemie použitá ve sladkých kokosových krémech, nezbytné ingredienci Piña Colady. Navrhuje je proto nahradit směsicí kokosového mléka a mandlového sirupu. To za oceánem vyprovokovalo některé náruživce, aby si sami začali vyrábět home-made kokosové sirupy bez chemických přídavků. My jen opatrně můžeme dodat, že pokud si Piña Coladu jednou za uherský rok dáte, určitě se vám po ní nic nestane.
Barmanka Hana Graclíková zvítězila v českém finále soutěže Beefeater MIXLDN a bude tak reprezentovat Českou republiku v únorovém světovém kole v Londýně.
Letos ve Vizovicích nalahvovali dvaadvacetiletou českou whisky.
Rudolf Forman z Baru, který neexistuje zvítězil v soutěži značky Flor de Caña s drinkem Augusto. Podívá se díky tomu do Nikaragui.