Ženy za barem. Diskriminace v Brně neexistuje?

18. 7. 2017

Autor: Michael Lapčík

Americká spisovatelka a barmanka Hayley Karl v jednom svém článku zmiňuje tři výroky, které by mužský host neměl před ženou pracující za barem pronášet, a hned z pozice barmanky vysvětluje, proč:

Zaprvé, ptát se, jak se jmenuji. Pokud je to ta první věc, co muž udělá po usazení se k pultu, pak ji poté v naprosté většině případů zneužije k manipulaci díky nastolení falešné familiérnosti. Prostě očekává, že když mě osloví jménem, dostane drink dříve než někdo jiný.

Zadruhé, komplimenty. Vážně jsou moje vlasy ty nejkudrnatější, jaké jste kdy viděli? Nebo jste to plácli jenom tak? Víte, rostliny sice k životu oxid uhličitý potřebují, s ženami a komplimenty je to však jinak.

Zatřetí, obdivování našich znalostí alkoholu. Představte si, že u bankovní přepážky s úřednicí řešíte nějakou transakci. Pochválíte ji obdivně za to, jak bravurně ji zvládla? Pravděpodobně ne. Vždyť je to naše práce!

Za bar může každý, kdo dobře maká

Možná, že vám předešlé řádky přišly až militantně genderové, hyperkorektní, feministické a já nevím jaké ještě. A snad máte do jisté míry pravdu – na východním pobřeží USA se společenská diskuze těchhle témat prostě vede na trochu jiném levelu.

Vraťme se však ze zámoří do Brna. I tady je na místě se v současnosti o ženy pracující za barem více zajímat. Alespoň v našich podnicích – Baru, který neexistuje, Super Panda Circusu a 4pokojích jich totiž v minulých pár měsících kolosálním způsobem přibylo. A to tak, že na některých směnách dokonce převažuje počet barmanek nad barmany, což bylo ještě před takovým jedním rokem naprosto neslýchané.

Nevzaly se nikde jen tak, třeba na základě stanovených kvót. Naopak, svou pozici si vydřely. Začínaly na dveřích nebo jako pomocní barbackové, pak se posunuly na plac, no a s dalšími zkušenostmi, školeními a zkouškami se z nich staly barmanky, které míchají drinky.

„Nemám rád bary, kde říkají, že za pultem by měl stát výlučně chlap. Fakt je nemám rád. Pro mě je důležité, aby každý člověk v týmu věděl, že se za bar může dostat, pokud na sobě bude makat. V tomto ohledu to máme dobře nastavené,“ je přesvědčen spolumajitel všech tří jmenovaných podniků Honza Vlachynský.

Podle něj je barmanství v některých aspektech práce fyzicky náročnější, ale nakonec záleží více na technice než na fyzičce. „Vyloženě svaly na to nepotřebujete, takže nám nic nebrání v tom, abychom k tomuhle tématu přistupovali bez předsudků,“ upozorňuje Honza Vlachynský s tím, že největším problémem barmanek v jeho podnicích je nevhodné chování ze strany hostů. A barmani to mají stejně, i když méně často. „Ale děje se to spíše na place. Barový pult už historicky sloužil jako jakási bariéra, a tu funkci si drží dodnes,“ dodává.

Ze špatné techniky bolí záda

„Něco málo opravdu nezvládám. Třeba nošení těžkých kastlů s lahvemi nebo přerážení pivních sudů. Na to si fakt musím přivolat mužského kolegu,“ přiznává barmanka ze 4pokojů Nela Graclíková. Těší ji, že v kolektivu se momentálně, na rozdíl od minulosti, nenachází nikdo, kdo by si myslel, že žena není tou stejnou pracovní silou jako muž.

Jako pohledná blondýnka má samozřejmě zkušenosti s nevhodným chováním hostů. „Na některé pány zjevně ještě žádná dívka či žena nebyla nikdy milá. Takže očekávají, že když se na ně celý večer usmívám, tak o ně mám zájem. Musím jim pak dlouho vysvětlovat, že je to prostě moje práce a nic víc to neznamená,“ popisuje.

To Kristýně Vysloužilové z Baru, který neexistuje připadá práce za barem psychicky méně náročná než ta na place. Snad proto, že za barem v průběhu večera komunikuje s mnohem méně lidmi než servírka. Kontakt je tak osobnější a více časově dotovaný, převažuje manuální práce s míchací sklenicí a šejkrem.

„Z šejkrování mě tak bolí záda, že budu muset začít cvičit. A především se naučit správnou techniku – nezapojovat nežádoucí svaly. Do posledního detailu mi to popsali kolegové Honza Vodička s Dominikem Markem, a to od způsobu mytí šejkru po triky, jak ušetřit čas. Toho bývá docela málo a obzvlášť v létě, kdy je kapacita podniku rozšířená o letní zahrádku, se hraje doslova o sekundy,“ vykládá Kristýna Vysloužilová.

Bar přidá na sexappealu

Jana Hujerová za barem Super Panda Circusu kouzlí s barmanským náčiním už zhruba rok. Zezačátku tak trošku očekávala, že může přijít zákazník, který jí v opilosti kulantně vmete do tváře něco ve smyslu „seš jenom baba a ničemu nerozumíš“. Jenže on nikdo takový na její směnu dodnes nepřišel.

Naopak vnímala moc dobře skupinku pánů nadšenou z toho, že jim dokázala skvěle prezentovat její oblíbené japonské whisky a provést je jejich postupnou degustací. Přestože jejich nadšení pravděpodobně částečně pramenilo také právě z toho, že něco takového zrovna od ženy nečekali.

„Z hlediska umu v naší práci prostě genderově není rozdíl. Co ženám chybí na síle, to doženou jinde. Příklad? Umíme více potlačit své ego, takže nám třeba na pozici barmana nedělá problém pustit se do vyskládání myčky,“ líčí Jana Hujerová.

Zároveň potvrzuje ten strašlivý stereotyp o tom, že holky a kluci prostě fungují biologicky jinak, což ale nemá být hendikep – přidává to na rozmanitosti kolektivu. „Prostě jsme všichni dohromady fakt dobří!“

Snímky: Kristýna Vysloužilová