Prošmejdili jsme Bar Convent v Berlíně. Stojí za to na něj jezdit?

22. 11. 2016

Autor: Redakce

Jedna z nejotřepanějších frází, kterou vás ve školním věku pravidelně vytáčeli rodiče? No přece „Učit se, učit se, učit se.“

My v Brně máme učení rádi, proto jsme se plně obsazený mikrobusem v půlce října na dva dny vydali do německého hlavního města, kde se konal v celosvětovém měřítku významný gastro festival Bar Convent Berlin.

Akci, již s trochou zjednodušení můžeme označovat za barový veletrh, letos pokračovala devátým ročníkem. Její organizátoři na 16.700 metrech čtverečních přivítali více než 10 tisíc návštěvníků.

Po výstavní ploše se tady můžete pohybovat ve dvou základních módech. Buď posloucháte přednášky pořádané na devíti oficiálních pódiích, nebo se věnujete, vznešeně řečeno, networkingu. Tedy navazujete kontakty a zjišťujete informace o vystavovaných produktech. To sice zní jako kravaťácky seriózní práce, v reálu však spolu s barovými kolegy obcházíte stánky a kopete jednoho panáka za druhým.

„Poučen z předchozích nezdarů jsem se letos rozhodl pro přednáškový styl účasti proložený menší party v podvečerních hodinách. A zpětně si u obou bodů mohu spokojeně odfajfknout – splněno,“ pochvaluje si barman Matěj Coufal.

Kvalita přednášek podle něj šla od minulého roku nahoru, a to také díky rozšíření výstavních prostor. Posluchače na hlavní stage tak již konečně nerušil ruch panákujícího davu, jak tomu bývalo v předchozích letech.

Požádali jsme všechny zúčastněné kolegy pendlující mezi čtyřmi demonstračními bary, dvěma ochutnávkovými fóry a mixology, beer a coffee stage, aby sepsali reporty z navštívených přednášek. Vzniklo z toho třicet stran, které by se vám asi nechtělo číst, proto vybíráme jen pár odstavců.

Aquavit – kořalka seveřanů

Klára Kočanová

Šlo o brandovou přednášku, za níž stál norský výrobce akvavitu Linie ve spolupráci s master distillerem Ivanem Abrahamsenem (ten nakonec nemohl dorazit). Dozvěděli jsme se fakta o historii, výrobě a využití kmínové pálenky a skvělé bylo i srovnání vývoje a postavení akvavitu v nápojových kulturách různých zemí.

Zajímavostí je, že destilát od Linie zraje na palubě lodi obeplouvající celý svět. Tomu odpovídal i styl prezentace společnosti – stánek měl podobu velkého lodního kontejneru. Degustace několika vzorků ukázala, že akvavity jsou chuťově přístupné, rozmanité a v mixologii dobře využitelné.

Tekutá mezera na trhu

Rudolf Forman

V přednášce tematicky zaměřené na zapomenuté a opomíjené destiláty mluvil odborník na tuto problematiku Jürgen Deibel o saké, kalvádosu, akvavitu, geneveru a clairinu. K tomu bych rád poznamenal, že kalvádos dle mého názoru není zcela opomíjeným destilátem (alespoň ne v České republice), ještě větší boom pak dnes zažívá akvavit. Ocenit však musím Jürgenovu angličtinu, která byla ve srovnání s ostatními performery suverénně nejlepší.

Nejzajímavější pasáž prezentace se týkala Saké. V japonštině tohle slovo znamená „alkoholický nápoj“, nicméně pro takto obecné označení by dnes Japonec použil jiné slovo. Saké (japonsky shu) se v současnosti vyrábí dvěma metodami. Potřebujete k tomu rýži, koji či sladovou rýži. Od té, kterou znáte ze středoevropských talířů, se liší delším zrnem a vyšším obsahem škrobu.

Je s podivem, že podle Deibela v některých rádoby vyhlášených evropských barech stále ještě saké neznají a neumějí s ním pracovat. Přitom Charles Schumann to prý zvládal už v sedmdesátých letech…

Z nabízených vzorků mě nejvíc zaujalo Ginjo Yuzushu – úžasně svěží spojení saké a yuzu. Cítíte v něm tóny grepu, limety, vodního melounu a másla. Brew master při výrobě 72 hodin nespí, aby byl výsledek fermentace rýže druhu Yamada Nikishi dokonalý. Musí být skvělé v nízkoalkoholických drincích nebo fizzech a spritzech.

Ochutnal jsem také perlivé saké vyráběné metodou jako v Champagni. Bylo výborné! Odpovídá tomu však i cena – za lahvičku o objemu 0,2 litru dáte 20 euro.

Zapomenuté drahokamy starých koktejlových knih

Martin Hůla

Upřímně, na přednášku jsem šel jen kvůli tomu, abych viděl a slyšel mluvit Dale DeGroffa. Bohužel to, o čem mluvil, mě už tak moc nenadchlo. Očekávání, že se dozvím něco nového, třeba recepturu nějakého úchvatného zapomenutého klasického koktejlu, se nenaplnilo.

Dale DeGroff je showman, který žije ze svého jména a slávy získané v dobách minulých. Dnes už pravděpodobně další revoluci v podobě flambování pomerančové kůry nezpůsobí, avšak publikum historkami ze života zaručeně pobaví, a to je taky fajn.

Každopádně pár zajímavých postřehů přece jen zaznělo. Barmanská legenda apelovala především na jednoduchost drinků i koktejlových menu nebo na posloupnost progresu barmanů – podle DeGroffa by měl každý barman začínat klasickými drinky, a teprve až je zvládne na výbornou, může se pustit do vlastních experimentů.

 Závěrem

Dominik Marek

Když jsem v Baru, který neexistuje začínal a dostal se na podobný event, bylo pro mě nejdůležitější načerpání nových informací. Poslechnout si něco o ginu, whisky, jejich výrobě… Až jsem se dostal do fáze, že mě máloco z toho překvapí. Tak jsem se začal zajímat o přednášející osobnosti. Proč jsou tam, kde jsou, proč si je pořadatelé zvou a proč jsou známými tvářemi, přestože tři desetiletí ničím novým oboru nepřispěly.

Přemýšlel jsem také nad tím, jak předem oddělit informačně hodnotné prezentace od těch zbytečných. Když Dale DeGroff před tím, než začne mluvit, poděkuje ředitelce Campari pro Německo, víte, že máte odejít. Velká jména minulosti určitě ještě stále dokážou udělat perfektní přednášku o základních principech, filozofii a hospitality, ale bohužel si je zrovna kvůli tomu nikdo nebude platit.

Dalším typem přednášek, který nikdy nebude stát za nic, je něco ve stylu „Objevte 150tisíciletou historii destilace vodky a nahlédněte pod pokličku výroby jednoho nejznámějších destilátů na světě. Přednášející – John Doe, ambassador Absolut vodky pro Barmu.“ Pokud se chcete něco dozvědět přímo o daném destilátu, bude lepší volbou tasting stage, kde ochutnáte vzorky od více různých výrobců a také zde přednášejí velká, avšak nezaujatá jména.

Super jsou také prezentace nabízející náhled do zákulisí konkrétních zajímavých podniků a jejich přístupu k vymanění se z průměrnosti. Nejlepší volbou, kam jít, jsou vizionáři. Tedy osobnosti nacházející se na vrcholu díky tomu, že přemýšlejí jinak a vidí dál než ostatní.

Těmi letos v Berlíně jednoznačně byli Remy Savage a Alex Kratěna. Tihle lidé vás donutí přiznat si, že jste vlastně úplní žabaři. Jestliže se momentálně snažíte vymýšlet cool drinky z úžasných a neznámých ingrediencí, tak věřte, že to oni už zvládli, a nyní hledají cesty, kudy jít dál. Přesto jsou to milí a zábavní lidé, kteří se drží při zemi a uvědomují si, že dobrý bar toho musí obsáhnout daleko více, než pouze dobré drinky.