27. 4. 2016
Autor: Michael Lapčík
Městečko Cvikov leží v odlehlé části Libereckého kraje na úpatí Lužických hor. Až donedávna byla tato oblast na pivovarských mapách územím, kde „žijí lvi“. To se změnilo teprve v listopadu roku 2014, kdy noví majitelé po několika desetiletích znovu zprovoznili místní zchátralý pivovar.
„Jsme ve sklářském regionu, pivo se tu proto vařívalo především pro pracovníky skláren, aby měli u pecí čím zahánět žízeň,“ poohlíží se do minulosti ředitel cvikovského pivovaru Viktor Tkadlec.
Přiznává, že dohledávat historické doklady týkající se pivovaru je poměrně obtížné. Cvikov byl součástí Sudet a mnoho dokumentů zmizelo s odchodem původních obyvatel po druhé světové válce.
První dostupné archivní plánové podklady o výstavbě pivovaru jsou datované rokem 1866. Víme, že v roce 1911 se zásadní přestavbě podrobily varna a prostor šrotovny. Přibyl také jeden z komínů, které dnes v areálu stojí celkem tři. Provoz i budovy byly několikrát rozšiřovány, poslední velká modernizace se uskutečnila na počátku třicátých let.
Po válce přišel se znárodněním a centrálním plánováním hospodářstvím úpadek. Pivovar se vybydloval a žil z toho, co se vybudovalo v období jeho rozkvětu za první republiky. Což byl ostatně osud, jenž v té době stihl mnoho dalších menších průmyslových pivovarů.
„Pamětníci na tehdejší světlou a tmavou sedmičku, kterou místní skláři prolévali hrdly, nevzpomínají v dobrém. Prý nestály za nic a já tomu docela věřím,“ dodává ředitel Tkadlec.
Autentickým svědectvím konce pivovaru z počátku roku 1968 je dodnes dochovaný nápis na jedné z vnitřních stěn schodiště ve znění „1. 1. 1968 Vůl Vojta zavřel pivovar“. Šlo o tehdejšího ředitele pivovaru Vratislavice, který patřil, stejně jako pivovar ve Cvikově, do podniku Severočeské pivovary. Ředitel byl sice za ukončení provozu zodpovědný, ale vzhledem k tehdejším poměrům pouze ve formální rovině.
Areál v dalších letech našel využití jako sklad brambor, pěstírna žampionů, diskotéka nebo autoservis. Po revoluci putovala měděná varna do šrotu, zmizel veškerý kovový i dřevěný materiál.
Restartem a znovuotevřením pivovaru se po předchozí rekonstrukci provedené novým majitelem stal listopad 2014. Opravy architekti navrhli dle nalezené původní stavební dokumentace i dobových pohlednic.
Většina cvikovských piv nese jména nejvýznamnějších vrcholů Lužických hor, těch je však omezený počet. „Myslím, že jsme již všechny možnosti vyčerpali. Zbývá ještě vrch Ortel, vzhledem k jistým okolnostem jsme nad ním ale zatím pouze diskutovali,“ naráží ředitel pivovaru na aktuální pnutí v české společnosti.
„Horskou“ řadu Klíč, Hvozd a Luž doplňují sváteční speciály a také osmistupňový Sklář. Toto pivo obsahuje pouhá tři procenta alkoholu a v pivovaru jej doporučují jako alternativu k radlerům. „Na rozdíl od nich v něm nejsou limonády, benzoany a sorbáty. Vaříme ho poctivě, nejde o supermarketovou záležitost za pět korun, která je ředěná vodou,“ upozorňuje Viktor Tkadlec s tím, že osmička tvoří jen několik procent z celkové produkce pivovaru.
Jak to tak u podobných nápadů bývá, i ten o vzkříšení cvikovského pivovaru vznikl kde jinde, než u piva. Viktor Tkadlec se po letech potkal se spolužákem z Vysoké školy chemicko-technologické. „Využili jsme mých kontaktů a odborných znalostí i jeho kapitálu z úspěšného podnikání v jiném oboru,“ přibližuje současný ředitel cvikovského pivovaru.
Viktor Tkadlec. Snímky: Pivovar Cvikov
Jaké odborné znalosti máte na mysli?
V devadesátých letech jsem pracoval jako sládek v malých pivovarech, z toho sedm let ve Slovinsku. Tam jsme přenášeli technologii a proces výroby, které jsme znali z Česka.
Myslel jsem, že české minipivovary jsou otázkou posledních několika let, a vy mluvíte již o porevolučním období.
Ano, už tehdy zde působili průkopníci. Pracoval jsem v jednom z vůbec prvních minipivovarů v České republice, v Chýni. Jenže ekonomicky to nebylo kvůli tehdejší ceně piva tak zajímavé jako dnes. Ten cyklus vypadal zhruba následovně – kvalita piva po revoluci stoupla, aby ji pak na konci devadesátých let srazil dolů rozmach průmyslového velkopivovarnictví. To však zákazníky příliš neuspokojilo, proto se dnes vracíme k tradičním výrobním postupům. Lidé jsou ochotní zaplatit si za kvalitu a pivovary konečně dělají piva jako dříve.
Ve Cvikově se zaměřujete na klasická česká piva. Přitom dnešní minipivovary spíše experimentují a nabízejí něco, co zde zcela absentovalo – různé speciály, ejly a podobně.
My jsme se vrátili k původnímu českému spodně kvašenému pivu bez pasterizace. I s ohledem na to, že jsme lokálním průmyslovým pivovarem a největší odbyt v regionu mají právě spodně kvašená piva. Neříkám, že by tomu v budoucnu nemuselo být jinak. Ale nejsme žádní experimentátoři a chceme produkovat ta nejoblíbenější piva současnosti.
Baví je vyrábět výrazné pivo amerického typu - ejl. Dělají si legraci z marketingu velkých značek a jejich prezentování tradičních receptur. Svou produkci chtějí navýšit zavedením provozu na směny. Projděte se v reportáži po brněnském minipivovaru.
Nebaví vás jen tak sedět u piva? Tady s ním můžete obchodovat. Přímo od stolu.
Hosty chce pivnice spadající pod značku Ambiente lákat především na ošetřené pivo a poctivou kuchyni.
