9. 10. 2015
Autor: Michael Lapčík
Foto: BCB/Gili Shani
Pořadatelé jej prohlašují za barmanské Vánoce. Na první pohled je tady zase o trochu víc lidí než před rokem – za dva dny jich tudy prochází 11 tisíc. Z celého světa je sem lákají přednášky mistrů oboru, přes 500 vystavovaných značek, setkání s kolegy i následný přesun do nočního města napráskaného špičkovými podniky.
Bar Convent Berlin, barový a nápojový veletrh, profesní veřejnost zkrátka vnímá jako skutečný svátek. Neexistuje moc dalších příležitostí, kdy si na jednom místě poslechnout Regana, Kratěnu, Morgenthalera, Vadrnu a spol.
Kravaťácko-hipsterský mumraj začíná už v řadě před výstavištěm a po skenu elektronické vstupenky uvnitř povážlivě houstne. Jsou dvě hodiny odpoledne a show se pořádně rozjíždí.
Jeffrey Morgethaler a Gaz Regan. Snímky: NEPIJU BŘEČKY
„Proč je dnes negroni tak populární, na rozdíl třeba od 80. let?“ Ptá se Jeffrey Morgenthaler Gaze Regana na pódiu, jehož kulisou jsou police vyplněné lahvemi Campari. „Protože je jednoduché,“ odpovídá legenda legendě. „Ano, ať už zavítáte do luxusního hotelového baru nebo nějaké špeluňky na malém letišti, všude byste měli dostat skvělé negroni,“ dodává Morgenthaler.
Obliba hořkého koktejlu je skutečně na vrcholu. Ilustruje to tlačenice u rozlehlého stánku Campari, kde návštěvníkům nabízí hned několik variant drinku. Moc chutné je twist „Western Style“ o následující receptuře: Campari, Cinzano 1757, bourbon Wild Turkey 101, Frangelico, čokoládové bitters.
Je vidět, že pozice Campari je v barovém světě neotřesitelná. „Zkoušejte si různé giny a vermuty dle vlastní chuti, ale pokud chcete namíchat to pravé negroni, musíte použít Campari. Je jeho základním kamenem, definujícím prvkem,“ předává své vědomosti lačnému davu Gaz Regan, který letos oslavuje padesát let práce za barem. Na jeho fyzickém stavu je to znát. Rozumět tichému hlásku přes tu vřavu kolem jde velice těžce.
Na několika stanovištích střídá přednáška přednášku a pokud chcete načerpat co nejvíce informací, na potloukání se mezi stovkami stánků nezbývá mnoho času. „Pisco je Peru!“ zahajuje svou stejnojmennou prezentaci Jürgen Deibel, přední německý odborník na destiláty. Samotné slovo pisco pochází z jazyka Quechua a jeho překlad je jednoduchý – pták.
Peruánskou pálenku z hroznů představuje jako artikl, jehož spotřeba v posledních letech celosvětově stoupá. V Německu pisco letos zaznamenalo nárůst o 130 %, podobně jsou na tom i trhy ve Španělsku, Francii nebo Nizozemí. Nehledě na to, že popularita a kvalita koktejlu Pisco Sour jsou již dlouhodobě známé.
Přednáška jde informačně do hloubky a příznivce praktického studia potěší i to, že je prokládaná ochutnávkou šestice vzorků zřetelně odlišných ve vůni i chuti. Peruánské pisco se totiž může pálit pouze z osmi certifikovaných odrůd, z nichž čtyři jsou méně a čtyři více aromatické.
Kromě toho rozlišujeme pisco puro destilované pouze z jedné odrůdy hroznů a pisco acholado ze dvou a více odrůd, přičemž se míchají buď hrozny, mošty, nebo již destilované pálenky. Pisco mosto verde se pak vyrábí z částečně zkvašeného moštu, u nás známého jako burčák.
S ubíhajícími hodinami přibývá veletržním návštěvníkům alkohol v krevním oběhu a tím se i uvolňuje atmosféra na výstavišti. Přednášku o pivních koktejlech, která se koná na otevřené stage, přehlušuje skandování a potlesk od sousedních stánků. I tak je zřetelné, jak se přednášející Jacob Grier chce vymezit proti citátům z tisku, které hlásají, že pivo je dobré k pití, nikoliv už k použití v mixologii. Při vrcholném triku předlouze nahřívá kovovou tyč plamenem a pak ji ponoří do karafy s pivem, které na teplotní šok bouřlivě reaguje.
Úterní naučný blok uzavírá slovenský čaroděj Stan Vadrna, ambasador japonské whisky Nikka. Mezi výkladem o této společnosti publikum udržuje na stejné vlně pokyny k protažení nebo vzájemnému se dívání do očí. Tak, jak jsme u něj zvyklí.
Párty je u konce. Ve venkovní kuřárně se lidé brodí vrstvou střepů z rozbitých skleniček, místy je cítit podivný zápach. Nezbývá než si vystát frontu u šatny a vydat se vstříc nočnímu Berlínu. I přes některá negativa je Bar Convent pro nápojové fandy stále „must-visit“.
Baví je vyrábět výrazné pivo amerického typu - ejl. Dělají si legraci z marketingu velkých značek a jejich prezentování tradičních receptur. Svou produkci chtějí navýšit zavedením provozu na směny. Projděte se v reportáži po brněnském minipivovaru.
V našich podnicích přednedávnem znatelně přibylo barmanek. A to tak, že na některých směnách dokonce jejich počet převažuje mužské protějšky.
Newyorský barman Steve Schneider popisuje, co všechno musí splňovat správný týpek míchající drinky za barem.
