20. 2. 2014
Hrdí vesničani, máte doma svou oblíbenou hospůdku, kde si každý pátek a sobotu chrochtáte blahem nad plnou dvanáctkou? Co takhle narušit stereotyp a vyrazit na jeden večer do hlavního města obejít nějaké bary? Rozšířit si obzory? Já jsem to zkusil a z nepřeberného množství vybral čtyřlístek, který, pokud si dáte na každém místě jeden drink, stihnete za večer v pohodě obejít. Nechci ultimátně vyhlašovat čtyři nejlepší pražské bary. K tomu ani nemám kompetenci. Spíše se tato místa dají označit za neopomenutelnou klasiku. Třeba když se ocitnete v New Yorku, určitě navštívíte také Empire State Building, přestože to už dlouho není nejvyšší mrakodrap světa.
Hemingway Bar
http://www.hemingwaybar.cz/bar-praha/
Komu zvoní hrana? Toť složitá otázka. Pražské barové kultuře zcela jistě nikoliv, což dokazuje mimo jiné také v Hemingway baru ležícím v ulici Karolíny Světlé pár desítek metrů od břehu Vltavy. Protože hodiny ukazují teprve něco po 18. hodině, hraje trojčlenný personál proti hostům ještě přesilovku.
Nápojový lístek nabídne pětistranný seznam koktejlů a pokračuje rozsáhlým výčtem spiritů. Údajně si zde můžete vybrat z nejširšího portfolia absintů v České republice, hojně zastoupeny jsou také rumy a šampaňské. Mám chuť na něco kyselejšího, shodujeme se tedy s barmanem, že jasnou volbou bude úplně první drink z nabídky, vlajková loď baru. Hemingway daiquiri, s cenou 135 korun spíše z levnějších koktejlů v menu.
Samotný úvod nápojového lístku tvoří pozoruhodný soubor pravidel chování v baru. V sešitku se člověk dočte, že nemá jen tak oslovovat hosty, které nezná, protože ti by o to nemuseli stát. Nebo když chcete někomu objednat pití, máte nejdříve kontaktovat obsluhu, která tuto možnost nejdříve zkonzultuje s potenciálním obdarovaným. Nezkoušejte tady ani vytahovat z brašny počítač. Barman vám v takovém případě rád poradí, kudy do nejbližší internetové kavárny.
„Na zdraví!“ „Co daiquiri, chutná?“ mírní přívětivý personál dojem přísnosti předepsaných pravidel. Je čas se rozhlédnout po překvapivě malé místnosti s pultem a několika stoly, průchodem prodloužené o zadní část. Na stěnách visí fotografie Ernesta Hemingwaye. Spisovatele většinou situují do baru, ale také za psací stůl či do africké savany vedle skoleného buvola.
Jakmile zbude po kyselkavém drinku jen prázdná sklenice, začne se prostor zaplňovat dalšími hosty. Čas je však neporazitelným soupeřem, proto vyrazím, pronásledován důstojným panoramatem Hradčan, do pražských ulic za dalším dobrodružstvím.
Black Angel’s Bar
Mé kroky vedou na Staroměstské náměstí. Téměř přímo naproti orloje tam stojí superluxusní hotel U Prince. Jeho útroby v suterénu skrývají vyhlášený Black Angel’s Bar. Název je odvozen od někdejšího pojmenování hotelu U Černého anděla. Schody vedoucí rozlehlým několikaúrovňovým sklepením skutečně vypadají, jako by vedly do pekla k opravdovým černým andělům…
K pohodlnému usazení lákají robustní kožené sedačky, kvůli kontaktu s obsluhou si však vybírám stoličku u většího ze dvou barů. Tam se zanedlouho poznám s Edym Hrapkem, výborným mladým slovenským barmanem. Vítá mě sklenicí vody a milými slovy.
Britské The Sunday Times tenhle bar v roce 2012 zařadily mezi světovou top padesátku. Rok na to byl Black Angel’s nominován na předávání cen Tales of the Cocktail v New Orleans do světové desítky nejlepších hotelových barů. Jestliže podnik funguje od roku 2009, jde o úctyhodné úspěchy.
Menu podniku je rozdělené do několika kapitol, každá nese jméno po jednom z jeho patronů. Black Angel’s se zaštiťuje Dale DeGroffem, Georgem Němcem nebo Peterem Dorellim. Lístek byl sestaven již v roce 2010 a je tedy možné, že ho podnik již brzy změní. Kdo ví… Chtěl bych zkusit Mai Tai, ale sladší než obvykle. Kyselého jsem si užil dost u Hemingwayů. „To vyřešíme. Dám tam víc mandlového likéru,“ prozrazuje Edy svůj vylepšovák, kterým můj drink posune blíže sladším tónům. Pro intenzinější čichovou rozkoš se pak přímo nabízí zabořit nos do snítek máty trčících ze sklenice.
Pokud vás baví sledovat barmany při práci, tady se vyřádíte. Díky nad barem zešikma zavěšenému zrcadlu. Když lehce zakloníte hlavu, můžete špehovat, co dělají za deskou, kam běžně nevidíte. Pozorujete dřez, zásobníky na různé typy ledu, láhve bitterů vyskládané v řadě. Edy mi doporučuje restauraci, kde se dobře a levně najíst, než zavřou. Chvilku ještě posedím vedle Američanů, kteří si objednají Jamesona on the rocks, a vyrážím dál.
Bugsy’s Bar
Jednou z ulic, jež vedou ze Staroměstského náměstí, je Pařížská. Jestliže si libujete v utrácení peněz ve velkém, je pro vás ideální destinací pro strávení odpoledních nákupů. Sídlí zde ty nejdražší obchody a butiky. Dokonce i bezdomovci jsou tady jaksi víc nóbl. Ten, kterého potkávám, popíjí víno z láhve místo obligátního krabičáku.
Bugsy’s bar přinesl Česku v polovině devadesátých let jako první mojito. Dveře vám v tomhle podniku, který vždy udával tempo vývoje tuzemské porevoluční barové scény, otevírá urostlý chlapík. Suterénní prostor vyplňuje přítmí potlačované tlumeným světlem pastelových barev. Červenou dodávají svíčky na stolcích, modrou reflektor u stropu. Moderní klubové prostředí dotváří disko hudba. Ne, tohle skutečně není žádné speakeasy, žádná imitace 30. let.
Ujímá se mě barman Erik. Společně dle mé whiskové preference vybíráme Old fashioned z japonské singlemaltky Nikka okořeněný o domácí bitter založený na bílém pepři a vanilce. Rozmanitou paletu chutí doplňuje snack v podobě kořeněných sýrů korbáčků servírovaných ve sklence panáku.
Za dobu návštěvy si v Bugsy’s povšimnete spousty povětšinou i funkčních detailů, s kterými si tady skutečně vyhráli. Mísa s krabičkami „firemních“ sirek Bugsy’s. Kožená opěrka na ruce vylepšující komfort posezu u baru. Nakrájené citrusové plody v pisoárech. Výstavka šampaňských v poličkách nedaleko pultu… Mimochodem, majitel podniku Václav Vojíř je předním českým odborníkem na šampaňské. Když předloni vydražil láhev Moët & Chandon z roku 1921 za 300 tisíc korun, věnoval výtěžek Nadaci Olgy Havlové na podporu seniorů.
Tretter’s bar
Jdeme do finiše. Kvarteto pražských klasiků uzavíráme u Tretterů. Je po desáté večerní a pohled do „výlohy“ podniku evokuje nepříjemnou otázku, zda mě do zaplněného baru vůbec pustí. „Nějaké místečko u pultu se určitě ještě najde,“ rozptyluje obavy pěkně oblečený a usměvavý doorman u vstupu.
Nacházím asi fakt to úplně poslední a na stojáka. Opřený o vykachlíkovaný pult pozoruji barmana v akci, jak na drobně nadrcený led v několika sklenicích pracně umisťuje ostružiny a piplá se s drobnými proužky něčeho zeleného. Sám si pak vybírám drink z ginu, vermutu, kuliček jalovce a bezinek.
Bar Tretter’s je součástí jakéhosi rodinného konglomerátu, který zahrnuje také barmanskou akademii, mobilní catering či výrobu zeleninových čipsů z celeru a řepy. „Gastronomická a barmanská tradice se v naší rodině dědí z otce na syna již 90 let,“ uvádí na webu podniku Michael Tretter.
Abych nepřebral, slušně odmítám nabídku barmana v bílém plášti na další drink a přispěji útratou do starodávné mohutné kasy stojící naproti pultu mezi lahvemi. Je čas vyrazit na noční MHD a přespat u kamaráda. Vyjetí ze standardních kolejí je vždy poučné. Zjistil jsem na vlastní kůži, že pražské bary se mohou co do kvality rovnat se světovou špičkou. Už teď se těším na další a další poznávání.
Originalita sama. V Česku jste zřejmě v žádném podobném baru ještě nebyli. Tento týden otevírá Super Panda Circus.
Před pár dny otevřela mezi barmany nejočekávanější letošní novinka - bar L'Fleur, jehož autorem je osobnost českého barmanství Miloš Danihelka.
Co s duší člověka udělá 22 hodin strávených ve skoro nonstopu? Testovali jsme to v našem novém brněnském podniku 4pokoje.
