2. 4. 2015
Autor: Michael Lapčík
Pivo je staré jako lidstvo samo, říkají pivovarští odborníci a znalci nad půllitrem svého oblíbeného nápoje. Stejně tak hovoří emeritní sládek z Litovle Miroslav Koutek, když provází návštěvníky hanáckého pivovaru muzeem, které sám koncipoval.
Důležité pro něj je povídat v souvislostech. Klidně bychom ho mohli nazývat chodící pivovarnickou encyklopedií, není tedy divu, že začátek svého výkladu směřuje mnoho tisíc let nazpět, až do starověku. „Pivo v těch časech pravděpodobně vzniklo náhodou. Můžeme si z toho vytvořit takovou názornou pohádku,“ začíná.
Pro tehdejší zemědělné národy bylo hlavní obživou nejrůznější obilí. Jednou při jeho skladování udělal nějaký lajdák chybu, špatně ho zakryl, a do zásob zrna natekla voda. Nejedny ruce spráskly nad znehodnocenou úrodou! Až přišel koumák, jemuž na první pohled nevábná kaše voněla, zkusil se napít, a dopátral se tak svěžesti směsi obohacené oxidem uhličitým. Za chvíli mu díky alkoholu bylo ještě o něco lépe.
„Poznali tedy, že tento tekutý chleba má něco do sebe. Tak odstartoval vývoj kvašených nápojů, z nichž postupně vzniklo pivo, jaké známe dnes. Domnívám se, že tak nějak to bylo,“ podotýká emeritní sládek, který s hanáckým pivovarem spojil celý svůj život.
Sumerové, Akkaďané, Asyřané, Egypťané, ti všichni uměli uvařit výborné pivo. Vždy šlo o oblasti s úrodnou zemí a řekami poskytujícími životadárnou vodu. Pivo se stalo neodmyslitelným atributem mnoha kultur včetně té naší. „Pivečko, to věru jest nebeský dar, vše zloby a trampoty vede na zmar a sílí a dává kuráže,“ zpívá se v Prodané nevěstě.
Současný litovelský pivovar funguje od roku 1893, vlastního muzea se dočkal bezmála o 100 let později. „Vyřazené stroje spolu s technologickými zařízeními začaly z pivovaru mizet a mně přišlo škoda je nezachovat jako exponáty. Nejdřív jsem je schovával všude možně, až později jsme vybudovali tyto muzejní prostory,“ vysvětluje Miroslav Koutek.
Jedním z nenápadně působících vystavených předmětů je obyčejná dřevěná lavička. Svého času ale v pivovaru hrála velice důležitou úlohu. „Na lavičku politou pivem se posadili tři chlapi v jelenicových kalhotách a čekali, až uschne. Na povel se zvedli, a pokud měli lavici přilepenou k zadnici, bylo vše v pořádku. Jestliže ale lavice spadla, šlo o signál, že je pivo příliš slabé,“ popisuje emeritní sládek, jak se určovala stupňovitost piva před vynálezem sacharometru.
Přes zemědelské a bednářské náčiní ze dřeva a železa se pivovarnictví dobralo k zajímavým strojům, jakým je třeba maltomobil. Vozítko, které vzhledem a velikostí vzdáleně připomíná dnešní zahradní traktorky. „Začal se tady používat v roce 1964, kdy jsme zavedli mechanizaci humen včetně trolejí,“ líčí Miroslav Koutek.
Elektricky poháněný maltomobil sloužil k orání klíčících hromad ječmene. Jiným strojem zase zaměstnanci pivovaru ječmen sesbírali, hromadili ho v přistavených vozících a převáželi k sušení. Do té doby pracovali postaru s lopatou v ruce.
Lechtivou historku ze zákulisí pivovaru emeritní sládek vytahuje u velkých dřevěných sudů, v nichž dříve dokvašoval ležák. Čištění vnitřku těchto beček při okolní teplotě jen lehce přesahující bod mrazu bylo velice namáhavé. Provádělo se hadicí a kartáčem. „Říkalo se nám žabáci, protože jsme byli úplně mokří. Zpestřením se staly holky z učňáku chodící na výpomoc. Když byly do půli těla zapasované v sudech a umývaly, často se pak sklepem rozezněl tlumený dívčí hlas – počkej ty sviňo, až já vylezu ven! Jenomže stejně se pak žádná nedozvěděla, kdo to byl. Nasmáli jsme se,“ vzpomíná.
V závěru prohlídkové trasy se člověk zase dozví, proč se místo „čepovat“ pivo někdy nesprávně říká „natočit“. Za hostinským výčepem totiž dříve stával tlakostroj se vzdušníkem, který vháněl pivo do pípy. Jenže pohon to byl ruční, kdy hospodský točil velkým kolem tlakostroje. Tak si štamgasti zvykli na zvolání „natoč mně další pivo“.
Na úplný konec si návštěvníci mohou potěžkat kameninový korbel, z něhož na verandě pivovaru popíjel legendární silák Gustav Frištenský. Nejlepší český zápasník a amatérský mistr Evropy si totiž vzal za manželku dceru prvního litovelského sládka Josefa Elledera. Mezi lety 1908 a 1917 bydlel přímo v pivovaru a stal se také jeho akcionářem. V Litovli je dodnes váženou osobností, ostatně po něm pojmenovali místní výbornou polotmavou třináctku – Gustav.
Letos ve Vizovicích nalahvovali dvaadvacetiletou českou whisky.
Baví je vyrábět výrazné pivo amerického typu - ejl. Dělají si legraci z marketingu velkých značek a jejich prezentování tradičních receptur. Svou produkci chtějí navýšit zavedením provozu na směny. Projděte se v reportáži po brněnském minipivovaru.
Nebaví vás jen tak sedět u piva? Tady s ním můžete obchodovat. Přímo od stolu.
