Champagne čekají kvůli oteplování velké změny

13. 2. 2014

Češi a jejich vztah k pravému šampaňskému? „Mohlo by to být lepší,“ tvrdí Antonín Suchánek, výhradní distributor výrobků rodinného vinařství Fleury z jižní Champagne v České republice. Loni se k nám podle něj přivezlo na 338 tisíc lahví šampaňského, což je řádově o desítky procent více než v předešlých letech. „Jde sice o vzrůstající tendenci, nicméně pořád je to málo. Ve srovnání s jinými státy by nám slušela spotřeba okolo dvou milionů lahví,“ říká mladý muž, kterému se podařilo s francouzským sortimentem uspět především díky odběratelům z oboru gastronomie, jež tvoří 90 procent jeho klientely.

Antonín Suchánek přichází se zajímavým srovnáním. Pokud přijdete ve Francii do průměrné restaurace, najdete na jejím nápojovém lístku téměř automaticky také rozlévané šampaňské jako běžnou součást stolování. To v Čechách a na Moravě mají bublinky z této francouzské oblasti úplně jiné postavení, jež bychom se nemuseli obávat označit termínem „snobárna“. Šampaňské je tady stále bráno jako něco nedostupného, vhodného pouze ke slavnostním příležitostem. Výjimku tvoří některé pražské podniky, jež ho začaly servírovat podobně jako ve Francii.

Jean-Sébastien Fleury – současná hlava vinařství.

Fleuryovi vyprodukují kolem 180 tisíc lahví za rok.

Rodinná firma obhospodařuje 23 hektarů vinic.

Champagne Fleury vyváží šumivé víno do 36 zemí.

Rodinné vinařstí Fleury vinohradničí na pomezí jižní Champagne a Burgundska po čtyři generace, od konce devatenáctého století. V současnosti vyprodukuje kolem 180 tisíců lahví za rok. Velcí hráči na poli šampaňského je počítají na miliony až desetimiliony, přesto jde o nesmírně zajímavého malého výrobce. Veškerou svou produkci na 23 hektarech vinic totiž Fleuryovi obhospodařují biodynamickým způsobem.

Hlavní zásadou biodynamického zemědělství je nepoužívání chemických ochranných postřiků, umělých hnojiv a dalších podobných prostředků. Biodynamika má i značně šarlatánský nádech. Farmáři při setí plodin počítají měsíční fáze, na okrajích polí zakopávají do půdy kravské rohy… Dá se mluvit o skutečném návratu zpět v čase, k co možná nejsilnějšímu sepětí s přírodou. „Zakladatel biodynamického zemědělství Rudolf Steiner (1861 – 1925) měl však k alkoholu, diplomaticky řečeno, rezervovaný vztah. Paradoxně právě ve vinařství se tento způsob ujal nejvíce. Steiner se zřejmě obrací v hrobě,“ podotýká Antonín Suchánek s nadsázkou a úsměvem.

Dle odborníka na víno a provozovatele portálu znalecvin.cz Milana Sedláčka odpovídá biodynamická technologie výroby době první poloviny 19. století. „Tato vína se bezesporu vyznačují nejnižším podílem obsažených chemických látek,“ konstatuje. Fleuryho způsob vinaření tak kontrastuje s faktem, že Champagne je vinařskou oblastí s nejvyšší spotřebou herbicidů a pesticidů ve Francii.

Antonín Suchánek (vlevo) s Jean-Pierrem Fleurym, otcem biodynamiky v Champagni.

Jak vlastně vypadá Champagne, historické území na severovýchodě Francie, v číslech? 34 tisíc hektarů vinic. 19 tisíc pěstitelů hroznů. 6 tisíc výrobců šampaňského. 7 a půl tisíce značek. 70 procent produkce šampaňského vypijí samotní Francouzi, poptávka převyšuje nabídku. Nad budoucností tohoto obrovského byznysu však visí otazník.

„Charakter Champagne v podobě, jakou známe, se nejspíše do dvaceti let změní. Země se otepluje. Čím teplejší podnebí, tím více cukru ve víně. A v šampaňském není cukr žádoucí. Je to naopak kyselina, co dělá víno stabilním a vhodným k dlouholeté archivaci,“ vysvětluje Antonín Suchánek. Francouzi podle něj problém řeší šalamounsky. Někteří pomaličku začínají skupovat pozemky na jihu Anglie jako investici do budoucna, aby zde mohli vysadit vinice. „Nedá se ale hovořit o trendu. Ono to navíc nebude tak jednoduché. Hrozny vypěstované mimo Champagne stejně pro výrobu šampaňského použít nelze,“ uzavírá.