Samý cidre. Tak se pije v Bretani

5. 3. 2015

Autor: Michael Lapčík

Naskytne se vám čas od času možnost pobýt den či dva v nějakém neznámém, vzdáleném městě? Není snad příjemnějšího způsobu, jak za krátkou dobu poznat místní náturu, než skrze lokální gastronomii. Seznamte se s Rennes, největším městem severofrancouzské Bretaně.

Cidru tu mají plné regály.

V dobách, kdy Bůh tvořil Bretaň a sousední Normandii, se do stvořitelovy módy zrovna dostaly jabloňové sady. Lidé obývající rázovitý region odlišující se od zbytku země se toho později naučili řádně využívat. Dnes si tak pochutnávají na znamenité jablečné pálence, a především zkvašeném jablečném nápoji cidre (sidr).

Nepleťte si jej s ciderem (sajdr). Možná jste si pár těchto sladkých jablečňáků anglického typu dali u vás v hospodě a pak vás ráno bolela hlava. Jde o buď čerstvou, avšak klidně i koncentrovanou či sušenou šťávu, jež kvasí po dobu několika týdnů a výrobce ji následně osladí, chemicky ošetří a dodá oxid uhličitý. Asi nejznámějším takovým pitím u nás je Kingswood, který už v poslední době seženete i točený.

Regály ve francouzských obchoďácích jsou ale plné cidru, který se tam prodává výhradně v sedmičkových lahvích se špuntovým uzávěrem jako u šampaňského. Tato čerstvá jablečná šťáva při tradičním postupu leží bez jakýchkoliv příměsí ve sklepech mnoho měsíců a poté ještě dozrává ve skle. Bublinky v ní, stejně jako v již zmiňovaném šampaňském, vznikají přirozeně.

Cidre se pije z keramických hrníčků.

Říká se, že při výrobě cidru platí jednoduchý poměr – dvě sladká, dvě hořká a jedno kyselé jablko. Ve skutečnosti je to však mnohem složitější. Jablečných odrůd v Bretani pěstují na pět desítek, samozřejmě chuťově velmi rozmanitých. Blendeři cidru si tedy detaily svých recepisů střeží jako oko v hlavě.

V 250tisícovém univerzitním městě Rennes se cidre pije úplně všude. Tedy, všude vevnitř. Na ulici to zákony nedovolují, ale na to už jsme si pomalu zvykli i u nás v Česku. Úplně nejpříjemněji se cidre konzumuje s něčím dobrým na talíři. V Bretani to nemůže být nic jiného než galette, slaná palačinka z pohankové mouky. Dělají je tady na speciálních „palačinkovačích“ – plotnách, které se prý v rodinách dědí mezi generacemi.

Prostě galette.

Na ultra tenké placičky plněné vším možným od šunky a sýru přes vejce až po houby a smetanu se chodí do palačinkových restaurací créperií. Jako dezert se podávají nám už bližší sladké placičky, nejčastěji plněné čokoládou. Doporučit z vlastní zkušenosti lze i lahodnou kombinaci s marcipánem. Cidre se v restauraci popíjí ze zvláštních keramických hrnečků bolée.

Že si tady na stravování potrpí, to je zřetelné z množství fungujících podniků. Na jednom jediném rohu si tak vybíráte, zda zavítáte do restaurace s lokálními specialitami, anglického fish and chips bistra, nebo řecké taverny.

Na trhu se vyřádíte.

Pokud v Rennes pobýváte přes víkend, nesmíte vynechat návštěvu pravidelného sobotního trhu, který je jedním z největších v celé Francii. Zatímco venkovní prostory patří prodejcům ovoce, zeleniny a náklaďákům s pečenými kuřaty, vnitřek haly zabírají dlouhatánské řady chladicích pultů nacpané neprůmyslovými sýry a nejrůzněji zpracovaným i syrovým masem. Na nákupy si ale rezervujte dostatek času. Ve frontě ho strávíte poměrně hodně.

Po intenzivním shoppingu je čas na nějakou kulturu. Bretoňci milují tu svou. Vlastní jazyk, historickou architekturu i taneční zábavy, kdy za zvuku píšťal, houslí a bubínků tancují v předlouhých hadech lidských těl. Na parketech tančí celé vesnice, mladí i staří. Drží se za ruce, poskakují, a dávají tak vzniknout obrazu dávno minulých staletí, na němž tančí ty samé tance, jen ne v sále, ale někde venku na louce, jejich předkové. A popíjejí u toho zkvašený jablečný mošt. Sympatická tečka za sympatickým krajem.