Věřte nevěřte o vodce. 5 pravd, nebo mýtů?

13. 1. 2015

Autor: Michael Lapčík

Vůbec nezáleží na tom, z čeho je vodka vyrobená. Stejně všechny chutnají stejně. Koktejlový guru Simon Difford vybral několik hojně rozšířených tezí o vodce a ověřil jejich pravdivost stylem pořadu Věřte nevěřte.

1. Použité suroviny jednoznačně ovlivňují výslednou chuť

Pravda. Vodku můžete vyrobit z čehokoliv, co obsahuje zkvasitelné cukry nebo škroby. Všechny použité suroviny nějakým způsobem ovlivní výslednou chuť destilátu. Různé druhy obilí dodají vodce specifické chuťové náznaky.

Vodka se nejčastěji pálí z pšenice, kukuřice, ječmene a žita, méně populární je pro tento účel využití špaldy a prosa. Dalšími více či méně tradičními surovinami jsou brambory, cukrová řepa, jablka, hrozny, řepa, syrovátka nebo javorová míza.

Například ozimá pšenice se ve vodce postará o pepřový nádech a přirozenou sladkost. Výrobci ji však rádi používají spíše díky vyšším výnosům ve srovnání s jarní pšenicí a vyššímu obsahu škrobů a naopak nižšímu obsahu bílkovin, než je tomu u jiných obilnin. Prim tak hraje především ekonomika.

2. Na kvalitu má vliv i použitá voda

Foto: Flickr/Marc Falardeau

Pravda. Voda výslednou chuť vodky ovlivňuje, ve své původní podobě však ne vždy zcela ideálním způsobem. Proto, pokud chcete vyrobit co nejčistější vodku, musíte nejdříve z vody odstranit nečistoty, než ji smícháte s lihem.

Palírny obvykle vznikají na místech s dostupnými a objemnými zásobami vody. Ideálně měkké vody, s nízkým obsahem soli a iontů jako sodík, chlor, uhličitan vápenatý, síran vápenatý a hořčík. Destilerie běžně disponují vlastními artéskými studnami nebo přírodními prameny. Faktem zůstává, že dlouhé odstavce referující o čistotě použité vody jsou dílem marketingových oddělení.

Moderní technologie umožňují výrobcům pomocí zpětné osmózy demineralizovat vodu, což má za následek její čistotu a naprosto neutrální chuť, která nijak neovlivňuje aroma výsledného produktu. Někteří tuto vyčištěnou vodu ještě mineralizují tak, aby napodobili jinou vodu. Před objevením těchto vyspělých metod bylo pro producenty zásadní disponovat kvalitními zásobami vody. Nyní potřebují pouze

rozsáhlé zásoby.

3. Odpočinek před lahvováním vodce prospívá

Pravda. A neplatí to jen pro vodku. Dobrý šéfkuchař nechá po pečení flák masa chvíli odpočinout, než jej naporcuje. Taktéž na obalu od hotového jídla naleznete informaci, že by mělo být ponecháno na chvíli v klidu poté, co jste jej ohřáli v mikrovlnce. Tento čas na molekulární úrovni umožní narušeným částicím jídla se „zklidnit“.

Když smícháte vodu s vysokoprocentním alkoholem, vzniká ve směsi reakce principiálně stejná jako ve vzpomínaném upečeném mase. Špičkoví výrobci proto nechávají vodku před lahvováním odpočinout, aby se voda a alkohol zcelily.

4. Filtrace zlepšuje vodku

Pravda i nepravda. Někteří výrobci se chlubí tím, že svou vodku šestkrát filtrují, zatímco jiní okázale zdůrazňují, že jejich destilační metody k výrobě čisté pálenky stačí, a že dřevěné uhlí, jež k filtraci běžně slouží, je dobré akorát tak ke grilování.

Pravdou je, že filtrace přes aktivní dřevěné uhlí může mít na chuť vodky vliv, zatímco použití inertních, tedy neaktivních látek jako filtračních médií je pozoruhodné spíše z hlediska marketingu než opravdového dopadu na chuťový profil nápoje.

Každá lahvovaná lihovina by měla projít alespoň skrz filtr zachycující jakékoliv částice, které si do nápoje našly cestu při výrobním procesu. Nejčastěji se k tomu používá filtrační papír, někdy bývá obohacený o vrstvu aktivního uhlí. Vodku také můžete prohnat kolonou aktivního uhlí, abyste odstranili všechny organické nečistoty, jež by jinak nápoj poznamenaly na barvě, vůni a chuti.

Výsledný efekt ovlivňuje také původ uhlí. Březové bude pracovat jinak než to, které vzešlo z kokosové skořápky. Nejběžnější je právě březové, ale přesné výrobní postupy filtračního uhlí si palírny bedlivě střeží.

5. Všechny vodky chutnají stejně

Nepravda. Přestože oficiální americká definice vodky tvrdí, že jde o neutrální destilovanou lihovinu, která může být ošetřena filtrací přes dřevěné uhlí či jiné materiály tak, aby se vytratily její rozlišovací charakteristiky jako aroma, chuť nebo barva.

Jenže to je nedorozumění. Vodky různých brandů se od sebe svým charakterem a chutí opravdu liší. Pokročilí znalci jsou schopni tyto rozdíly vnímat a vytipovávají si své oblíbené značky. Jasně, vodka je nejjednodušší a nejčistší lihovinou, takže nuance mezi jednotlivými značkami mohou být decentní až velmi lehounké. I při pití charakterem velice neutrálních vodek můžete postřehnout jejich drobné rozdíly. Jiné ale naopak dokážou být do jisté míry osobité.