Jarda Janoušek: ve World Class si zahrál na Titanic

14. 12. 2014

Autor: Michael Lapčík

Namíchat dobrý drink už dnes nestačí. Musíte ho krásně zabalit a dát mu příběh. Tak radí svým kolegům Jaroslav Janoušek, třicetiletý barman, který letos reprezentoval Českou republiku v nejprestižnější barmanské soutěži na světě, Diageo World Class.

Několikadenní světové finále aktuálního ročníku se za účasti několika desítek zemí uskuteční v září 2015 v Jihoafrické republice. Na teplý jih se vydá také ten nejlepší z padesátky českých soutěžících, jenž projde nejlépe všemi národními koly. Co ho ve finále čeká? Letošní národní vítěz, Jarda Janoušek z pražského Black Angel’s, leccos napovídá.

Světové finále jste prožil ve Skotsku, Londýně, a speciálním vlaku přepravujícím účastníky mezi těmito dvěma destinacemi. Máme si to představit spíše jako dřinu, nebo dovolenou?

Celá ta soutěž je především stresovou situací. Všude musíte být včas. Na druhou stranu za vším stojí obrovské množství lidí a agentur, a ti si vás hlídají. Na co si ukážete, to vám seženou. Vstáváte kvůli přípravám v šest ráno, pozorně posloucháte pokyny od organizátorů. Soutěžíte 24 hodin denně. I tím, že jen sedíte u večeře, a porotci pozorují, jak se chováte.

Na základě čeho se člověk prosadí mezi absolutní světovou špičkou?

Dobrý drink tam vytvoří úplně každý. Musíte se tedy odlišit, a to nápadem, servisem. Také je dobré vědět, co který komisař rád pije. Někomu víc sedí negroni, jinému manhattan.

Barmani si při World Class na servis skutečně potrpí. Vypadá to jako velká show.

Servis je podstatnou složkou koktejlu nejen v téhle soutěži, ale myslím si, že už i v běžném baru. Pokud donesete hostům drink stylem tady ho máte a čau, tak to už často nestačí. Místo toho se barmani snaží servírovat jej třeba v nějaké pěkné krabičce, umělecky jej ozdobit. Oko prodává první, to je jasné. A přinést drink beze slova, nebo k němu povykládat poutavý příběh, to je ohromný a důležitý rozdíl.

Vám vymýšlení takových servisů zjevně nedělá problém.

Vystudoval jsem uměleckou školu, přesněji design nábytku. Odtud mohu v mém nynějším řemesle uplatnit kreativní myšlení, kterému jsem se tehdy naučil. Ve World Classu jsem si třeba zahrál na Jacka Dawsona (hlavní postava filmu Titanic, kterou ztvárnil Leonardo DiCaprio, pozn. red.). Vzal jsem si na sebe stejné oblečení, sehnal si ty samé desky, v nichž měl uloženy své výkresy, a na nich servíroval drink. Lžičky jsem zase zamíchal mezi štětce.

Změnila účast v celosvětovém finále vaše profesní myšlení?

Je to náhled do úplně jiné soutěže, než jaké tady byly doposud. Ještě jednou zdůrazňuji, musíte se zaměřit na servis a příběhy, jinak promarníte rok předchozí práce v národních kolech. Porotci hrají roli hostů a vy jim musíte prodat svůj drink, jak nejlépe umíte. Při Diageo World Class jsem absolvoval mnoho seminářů a prezentací, což mě hodně změnilo. Viděl jsem a osvojil si spoustu věcí, které budou v mém dalším přístupu k práci hrát velkou roli.

S kým se člověk na takové soutěži může potkat?

Zkoušeli jsme si jeden den na střelnici střelbu na pohyblivé terče, až jsme tam zůstali jen tři. Jeden z chlápků, s nímž jsem si celou dobu povídal, rozdával bourbon. Na konci jsem se ho zeptal, jak se vlastně jmenuje, a on odpověděl, že je Tom. Tom Bulleit. Šéf bourbonu Bulleit. To pro mě bylo něco, přitom do takových situací se tam dostáváte neustále.

Velcí lidé tohoto byznysu jsou tedy normálními chlápky?

Ano. Nejsou to žádní namyšlenci. Večer co večer jsme tam s nimi sedávali a ochutnávali drinky. Třeba Salvatore Calabrese nás provedl po baru a pyšnil se sbírkou starých lahví. Ta stěna mohla mít hodnotu klidně i milion liber. Ty zážitky mi už nikdo nesebere, je to úžasné.

Jak se člověk v takovém prostředí brání alkoholismu?

Já osobně v poslední době už tak nepiji jako dřív. Na soutěži typu World Class pak na to v nabitém programu vůbec nemáte prostor. Mejdan se vlastně konal až o posledním rozlučkovém večeru. To jsme do rána pařili třeba i s Dale DeGroffem.