Eine schöne Bloody Mary. Na drink v centru Vídně

1. 9. 2014

Houfy turistů postávající okolo katedrály svatého Štěpána v samém centru Vídně bez přestání oslovují naháněči v historických kostýmech. Nejsou to členové místní šermířské společnosti, ale prodejci pobytů v luxusních vídeňských hotelech. Vy však máte štěstí. Až jim na pozdrav odpovíte česky, nebudou si vás se vší slušností dál všímat. Spletli se, když ve vás na první pohled spatřili příslušníka vyšší vrstvy ze západu…

Foto: top-location.at (vevnitř je zakázáno fotit)

Více hrdí na svůj původ můžete být, pokud se ze Svatoštěpánského náměstí vydáte Kärntner Strasse (Korutanská) a po chvíli zabočíte doprava. Nachází se tam docela maličký bar pojmenovaný po jeho architektovi, brněnském rodáku Adolfu Loosovi.

Loos American Bar zahájil provoz v roce 1908 a slavné stoleté výročí tady dodnes již trochu neaktuálně připomínají papírové podtácky podávané k drinkům. Jméno pana Loose je v měřítku evropské architektury pojmem. Tento architekt proslul svým článkem Ornament a zločin, v němž odsuzuje jakoukoliv zbytečnou zdobnost a volá po čistých a strohých tvarech.

Velké pozdvižení ve Vídni vyvolal Loosem navržený obchodní dům Goldmann & Salatsch. Přímo naproti historickému Hofburgu totiž vyrostla budova, jíž se dle rozmístění oken přezdívalo Dekl od kanálu. Po úředním zastavení stavby a veřejném setkání s dvěma tisícovkami naštvaných obyvatel musel architekt vzhled domu lehce pozměnit. Dějiny mu však nakonec daly zapravdu, když byl v roce 1922 jmenován hlavním vídeňským architektem.

To už jsme se ale na příliš dlouho zahleděli do zrcadla, které opticky prodlužuje opravdu maličký interiér – pro návštěvníka ho tvoří několik míst na baru a dva boxy s koženými sedačkami. Na předlouhý seznam koktejlů v nápojovém menu si tady skutečně potrpí. Jen různých typů a odnoží martini mají desítku.

Osedlal jsem tedy koně z domácí stáje – Loos Martini. Na gin s vermutem a olivou však zapomeňte. Tento drink sestává z vodky, anýzové sambucy, kávového likéru a pár zrnek kávy. Je silný a zřetelně kávový, rozhodně by se k němu hodila sklenice vody, již jsem na rozdíl od opodál sedící dámy s Manhattanem nedostal.

Kuk na výhodnou nabídku!

Zaujal mě poněkud ležérní barmanův styl míchání, lžící i šejkrem. Bylo to představení velmi odlišné tomu, co lze vidět na českých soutěžích. Nově příchozímu, který si zřejmě po těžké noci chvilku po poledni objednával „eine schöne Bloody Mary“, to zjevně nikterak nevadilo.

Desetieurovka za drink je v samotném centru někdejší habsburské monarchie asi adekvátní cenou. Ostatně, pokud nechcete utrácet, stačí odjet pár zastávek metrem k Dunaji, jehož nábřeží je rádoby tiki bary a cedulemi „jede cocktail 5,50,-“ doslova poseto.