4. 5. 2015
Autor: Michael Lapčík
Letošní Whisky Festival v Malé Morávce provázela rekordní účast. Zaznamenali jsme postřehy jednoho ze spokojených návštěvníků a hodili je na virtuální papír.
Na první pohled to tady vypadá jako na nějaké chlastací megapárty. Dlouhý stůl a na něm vyskládány stovky rozpitých flašek. Nemluvíme však o tuzemáku nebo vodce z hypermarketu. Ty lahve skrývají ušlechtilé poklady povětšinou skotské provenience. Ano, zde jsem správně, abych mohl strávit úžasný víkend plný speciálních prožitků. Na Whisky Festivalu v Malé Morávce.
Jmenuji se Honza Vodička a pracuji jako barman, přestože jsem studoval práva a působil nějakou dobu v advokátní kanceláři. S tím, jak mě čím dál více fascinoval různorodý svět nepřeberného množství lahví za barovými pulty, jsem skončil s papírováním a začal se naplno věnovat destilátům a míchaným nápojům.
Sedím na travnatém koberci s výhledem na zelenající se lyžařskou sjezdovku. Sněhová děla už jsou uskladněna dole pod kopcem a Malou Morávku v Jeseníkách ze zimního spánku probouzí dubnové slunce. Je sobotní dopoledne a nás pro změnu probouzí vůně haggisu – skotského národního jídla, jakéhosi skopového prejtu servírovaného z ovčího žaludku. Kopeček haggisu, uvítací panák whisky a zvuk dud. Oficiální část Whisky Festivalu začíná!
Whisky pro mě znamená nejcharakterističtější nápoj, jaký si jen dokážu představit. Najdete v něm nejširší spektrum chutí, přestože někteří znalci koňaku či rumu to budou tvrdit právě o svých oblíbencích. Whisky přitom vychází z minima složek – obilí, vody, kvasinek a občas karamelu. Díky legislativě je skotská whisky také destilátem s nejlépe vystopovatelným původem. Zákony totiž výrobcům nařizují uvádět na etiketách obrovské množství informací jako jméno palírny nebo stáří pálenky.
Pokud si mám dát panáka, je whisky jasnou volbou. Zřídka ji prostřídám ginem nebo jedním z mála rumů, jež mi chutnají. Taky z ní rád míchám drinky. Dobrá whisky koktejl krásně naplní nepřeberným množstvím chutí, díky čemuž bývají tyto drinky velice osobité.
Whisky a doutníky
Jsem velkým milovníkem doutníků, za festival mi jich z dřevěného kufříku zmizelo šest. Je ale pravdou, že doutník se zapíjí spíše průměrnými či lehce nadprůměrnými rumy, popřípadě brandy. Nějakým zvláštním způsobem se doutník k whisky úplně nehodí, případně by muselo jít o kvalitní párování. Tedy napárovat konkrétní typ doutníku s konkrétním typem whisky, to už je ale hodně pokročilá dovednost. Já jsem si doutník klidně zapíjel jednou z nižších whisky a bylo to velmi příjemné.
Whisky Festival je unikátní z mnoha hledisek. Pobytem v přírodě. Sednout si na kraj lesa s panáčkem, věnovat se degustaci a odpočívat, to je pro mě obrovský relax. Uzavřenou společností. Vaši registraci vám musí dopředu schválit organizátor, což pak na místě samotném vytváří přátelskou, až rodinnou, atmosféru.
Samotnou kapitolou je množství vzorků k ochutnání. Jen v kategorii skotské whisky se letos pořadatelům podařilo nashromáždit bezmála pět stovek různých lahví. Pro znalce ráj, pro naprosté začátečníky chaos, v němž se složitě orientuje. V případě nejasností se neváhejte obrátit na obsluhující organizátory, kteří vás rádi nasměrují ke vhodným lahvím.
Do tajů degustování lze relativně rychle proniknout. Jde o to zkoušet, ochutnávat, zamýšlet se nad chutěmi. Začněte naprosto jednoduše. Napište si, jestli je chuť destilátu lehká, nebo těžká. Podle toho, jak dlouho zůstává v ústech, určíte zakončení. Je krátké, nebo dlouhé? Může být i vysychající – to když pálenka smázne sladkou stopu a vy ucítíte koření. Tělo vzorku pak znamená intenzitu dojmu. Jestliže se napijete a vzorek rychle odezní, je lehčí. Kdežto pokud si usrknete tělnaté whisky, klidně ještě za dvě minuty v ústech cítíte, co jste pili. Degustujte taky s chuťovou mapou a určujte si chutě jako pečená jablíčka nebo rozinky.
Whisky nováčkům se doporučuje získávat přehled třeba s Glenmorangie. To je palírna ze severu Skotska, která produkuje velice jemnou, ale zároveň komplexní whisky, v níž si najdete hodně chutí, pokud dostatečně dumáte. Nejlépe se začíná na desetileté. Dále se uvádí Glenfiddich a Glenlivet. Tyto whisky z oblastí Speyside a Highlands bývají často stařené v sudech po sherry, což je zakulatí a zjemní.
Zrovna si pochutnávám na vynikající Highlands whisky Ardmore. Má plné tělo, je říznější. Oceňuji ten intenzivní dojem, kterého se nedá jen tak zbavit. Zaplavila mně snad všechny chuťové pohárky. Už se pomalu chystám na Glendronach v sudové síle 55 % a taky osmiletou variantu pojmenovanou Octarine. Vůbec nejsilnější whisky, kterou jsem tady vystopoval, je osmiletá Caol Ila v sudové síle 64 %. To už je opravdu drsnější záležitost.
U takového panáčka se člověk velice rychle seznámí. Zrovna jsem si pěkně popovídal s člověkem, kterému říkají Čáďa. Vím o něm jen to, že ve svém bytě přechovává 600 lahví whisky. Kupuje si sudy po jahodovici, malinovici nebo stoutu a nechává si tam ty whisky dozrát. Prostě whisky blázen v dobrém slova smyslu.
Šilhám ještě po nějakých raritních lahvích. Čtyřicetiletá míchaná Black Bull, to je opravdu vzácnost. Stejně jako Glenglassaugh 35, Highland Park 25 nebo BenRiach 25. Dívám se na cenu malého panáku za čtyřicetiletý Black Bull. Stojí 170 korun, možná dvacetinu prodejní ceny v nějakém podniku. I proto mám tenhle festival tak rád.
Za ty čtyři dny, co se tu motám, jsem ochutnal zhruba 25 malých panáků. V drtivé většině jen Skotsko a možná ještě nějaké Japonsko. Dnes jsme začínali v 10 dopoledne a končili ve 3 ráno, a to včetně popíjení znamenitých koktejlů od kluků z olomouckého baru Black Stuff. Je to fantastická akce pro všechny, kteří od čtvrtka do neděle umějí být pány svého pijáckého času.
Letos ve Vizovicích nalahvovali dvaadvacetiletou českou whisky.
Brněnský barman Dominik Marek zaznamenal v soutěži od whisky Monkey Shoulder nejlepší výsledek z česko-slovenského regionu.
V Olomouci skotským pálenkám rozumí. Jezdí si pro ně přímo do palíren.
