Do malého města přivezl barovou kulturu. A Lynchburg lemonade

28. 2. 2014

Z lustrů visící balonky, papírové čepičky, hudba, spousta známých a speciální koktejlové menu. Tak to jednoho únorového sobotního večera vypadalo na pátých narozeninách uherskohradišťského Skandal baru. Hlavním oslavencem byl šéfbarman a majitel podniku Pavel Frank Vaďura. To díky němu zapustila před pěti lety moderní koktejlová kultura kořeny také zde. V pětadvacetitisícovém Uherském Hradišti, kulturním centru regionu Slovácka známém spíše než míchanými drinky vínem, slivovicí a stále udržovanými tradicemi.

Čerstvý čtyřicátník Vaďura přesto v tomto konzervativním prostředí dokázal vybudovat bar s moderní nabídkou a servisem. Přiznává však, že tento typ podnikání není v malém městě procházkou po prosluněné stráni…

„Neúnavný architekt koktejlů“, jak Pavla Vaďuru titulovala ikona českého bartendingu Alexander Mikšovic, se za barový pult dostal docela pozdě, a navíc z volnočasového zájmu. Z koníčku se zaměstnání stalo až po absolvování desetidenní barmanské školy a propadnutí řemeslu v klubu Backdoors na pražském Smíchově.

„Ta parta kluků to s barem myslela vážně. Naučili mě spoustu věcí, dodnes jsme velkými kamarády. Kdybych zamířil jinam, téměř jistě bych skončil někde v průměrné šedi. Oni mě dokázali vytáhnout nahoru. Měl jsem štěstí,“ vzpomíná Pavel Vaďura na dvouletou anabázi pod vedením Martina Tomáška, nynějšího majitele originálního pražského baru Parlour.

Jenže doma je doma, u rodiny a dětí, čili v Hradišti. Po navrátu na jihovýchodní Moravu trvalo rok a půl, než našel vhodný prostor na hradišťském Mariánském náměstí a svůj podnik vybudoval. Investice, risk. Podaří se přenést myšlenku renomovaných barů do malého města? „V lecčems jsem musel ustoupit a naučit se na věci dívat jinak. Nastavil jsem funkční formát, s nímž bojujeme. Rozpor baru a malého města je zřetelný,“ tvrdí.

Skandal před pěti lety začínal pro širší veřejnost neortodoxně. Různobarevnými drinky, které každý znal. Neurazit, být fancy, „zastrčit paraplíčko“. Lidé si zvykali na to, že zábava nemusí znamenat jen zběsilé paření, ale také klidné posezení u zajímavého pití. Za tu dobu si bar vytvořil různorodou sortu příznivců z města a jeho okolí. Chodí sem i místní herci, novináři, politici, manažeři.

Za polovinu dekády se proměnily chuťové preference konzumentů. Ti na Slovácku dávají přednost klasickým drinkům. Jasně vede Lynchburg lemonade pojmenovaný po „rodišti“ whisky Jack Daniel’s, který se tady podává ve stylové ušákové sklenici a s okurkou uvnitř. Následuje ginový trojlístek ve složení Gimlet, Martini, Negroni.

Nad barem vyvedeným v oranžovo-černé kombinaci visí cedule upoutávající na Whisky sour za 88 korun. Na dvouciferné částky u míchaných drinků není člověk úplně zvyklý. „Pohybujeme se v rozmezí akceptovatelném pro Hradiště, tedy mezi 75 a 100 korunami. Lidé zezačátku moc nechápali, že by měli dávat stovku za deci drinku. Za ty peníze už chtějí určitou porci zábavy. Produkt za dvě stovky vytvořený z prémiového alkoholu by u nás byl neprodejný,“ říká slovácký importér koktejlové kultury.

Denní návštěvnost podle něj negativně ovlivňuje špatné počasí, přibývající počet podobných podniků i to, pokud zbývá pár dní do výplaty. Mění se i poptávka po různých typech sortimentu. „Doba, kdy si sem někdo přišel dát panáka s kolou, je pryč. Samotný tvrdý alkohol se v současnosti velmi špatně prodává. Lidé si chtějí při skleničce déle posedět, proto získává na popularitě víno. Hlavně u mladých. Přes den se k nám chodí také na kávu Julius Meinl,“ dodává s tím, že v baru zavedli také malou domácí výrobu pečeného ovoce nebo zázvorové limonády.

Největší rozdíl mezi menším a větším městem Pavel Vaďura zaregistroval, když do svého podniku sháněl kvalitní personál. Někoho, kdo je ochotný se učit, sám od sebe se posouvat dopředu. V Hradišti je to hodně těžké. Nic na tom nezmění fakt, že tady mládež vzdělává mimo jiné také střední hotelová škola. „Snad mi její učitelé odpustí. Ale jejich svěřenci bohužel nemají možnost kvalitní praxe. Hospodští jim moc práce dávat nechtějí, a pokud už je vezmou, tak u nich v poledne roznáší meníčka nebo pulírují příbory. Když pak po nich na praxi chcete, aby se něco naučili, třeba zbožíznalectví, otravuje je to a nemají zájem,“ popisuje.

Negativně však své povídání nekončí. Na otázku, zda Skandal bar čeká za dalších pět let oslava kulatého jubilea, odpovídá jednoznačně. „Určitě ano.“