Upír Nosferatu

Když se režiséru Friedrichu W. Murnauovi nepodařilo v roce 1921 získat práva na zfilmování slavného Stokerova románu Drakula, vyřešil to jednoduše tak, že upírského hraběte přejmenoval na Orloka a lehce poupravil děj. Vdova po Bramu Stokerovi se však pozměněnými reáliemi nenechala obelhat, filmové studio Prana zažalovala a spor vyhrála. Podle nařízení soudu měl být originál filmu i všechny jeho kopie v roce 1925 zničeny, k čemuž ale, vzhledem k úspěšné distribuci filmu do celého světa, naštěstí nedošlo. Němý horor se tak zařadil mezi skvosty německé kinematografie a společně se snímky Kabinet doktora Caligariho nebo Golem patří mezi nejslavnější příklady expresionistického filmového stylu vůbec.

Realitní makléř Hutter se vydává do Transylvánie k hraběti Orlokovi, který má zájem o koupi několika domů v Německu. Hned první noc, kterou mladý úředník stráví v Orlokově hradu, však zjistí, že si hrabě libuje v prapodivných věcech. Role upírského hraběte byla svěřena německému herci Maxi Schreckovi, kterého pro jeho přirozeně strašidelný vzhled nebylo třeba příliš maskovat. Stačilo přidat větší uši, falešné zuby a dlouhé drápy a hrabě Orlok byl na světě.

Většina filmů v té době vznikala v ateliérech s expresionistickými dekoracemi. Nicméně Murnau se s celým štábem vydal do německých měst i na severní Slovensko, kde v exteriérech Oravského hradu našel ideální upírské sídlo.

Po prohrané soudní při filmová společnost Prana zkrachovala, aby se vyhnula vyplacení náhrady Stokerově vdově. Upír Nosferatu tak byl jejich prvním a také posledním filmem.

gramy alkoholu: 11,1 g

Upír Nosferatu (Nosferatu: A Symphony of Horror)

(An iconic expressionist movie from 1922 inspired by the novel Dracula)

When the director Friedrich W. Murnau was not able to obtain copyright for filming the famous Stoker’s novel Dracula, he dealt with it simply by changing the name of the vampire count to Orlok and small changes in the plot. However, Bram Stoker’s widow was not fooled by the altered plot and successfully sued the Prana film studio. According to the court order the original of the movie and all its copies should have been destroyed in 1925. Luckily, due to the very successful worldwide distribution that did not happen. The silent horror therefore came to be regarded as a gem of German cinematography and it together with The Cabinet of Dr. Caligari or Golem is one of the most famous examples of expressionist film style ever.

Estate agent Hutter travels to Transylvania to Count Orlok who is interested in buying few houses in Germany. The very first night that the young officer spends in Orlok’s castle he realises that the Count likes strange things. The role of the vampire count was given to German actor Max Schreck who did not have to be camouflaged too much because of his scary appearance. All that was needed was to add bigger ears, false teeth and long claws and Count Orlok was ready.

Most of the films of that time were created in studios with expressionist decorations. However, Murnau and his staff travelled to German cities or north Slovakia where in the exteriors of Orava castle ideal vampire residence was found.

After the lost case Prana film studio bankrupted to avoid paying compensation of Stoker’s widow. Nosferatu: A Symphony of Horror therefore was their first and also the last film.

Grams of alcohol: 11,1 g