27. 8. 2014
Na počátku bylo slovo. To slovo bylo „Nepiju břečky“. A vidíme, že je to dobré.
Tak jo, užili jsme si legrace, byla to paráda, ale už jsme z jednoho povedeného večírku zase doma. Ostatně, není to úplně ta nejlepší hláška, která zazněla. Spíše si chci vzpomenout na přátelský rozhovor s jedním kavárníkem, který jsme vedli nějakou tu hodinu po půlnoci. Možná i díky tomu se odhodlal k upřímnému otevření všech komunikačních bran a rozhovořil se o problému, který ho aktuálně trápí.
Je kavárenským kapitalistou a obdivovatelem prvorepublikového stylu. Dokáže se zaujetím dlouho vykládat o Slavii, Unionce nebo Savoyi. Není divu, vždyť kavárníci a cukráři zažili největší rozvoj právě koncem 19. století a poté ještě v první polovině století dvacátého. „Obě živnosti si vzájemně konkurovaly a vytvořily kolem sebe specifickou kulturu, která nepřestává okouzlovat svébytnou atmosférou,“ čtu si ve vyhledaném článku Lidových novin.
Svět setkávání a diskutování spisovatelů, architektů, podnikatelů a mnoha dalších profesí utnula světová válka a definitivně pak změna společensko-politických poměrů v naší zemi. Tak se vytratila elegance, již dnes známe už jen z černobílých filmů. Tedy pokud nás baví se na ně dívat.
Pravda, noblesa se v roce 2014 nejen mezi současnou aristokracií příliš nenosí. Není v silách naší krátké stati pojmenovat příčinu. Postmoderní svobodomyslnost, nebo relikt desítek let morálně deformované rudé společnosti? Kdo to ví, odpoví.
Tenhle kavárenský kapitalista každopádně podle svých slov prožívá deziluzi. Kvůli hostům, na něž si čím dál častěji svým známým stěžuje. Někteří prý totiž nezvládají ani základní principy slušného vychování.
„Často si ani neuvědomí, že momentem vstupu do dveří se už nenacházejí na ulici, ale u mě na návštěvě. Taková změna prostředí po člověku přece vyžaduje i změnu chování. Pro začátek by lidé mohli alespoň normálně pozdravit. Ne jen tiše projít kolem pultu a beze slova se posadit,“ popisuje majitel kavárny.
Nezdravé ego se pak údajně projevuje také v debatách o nacenění nabízeného sortimentu. Pro lepší představu dodejme, že v daném podniku stojí espresso 35 a prodloužené lungo 42 korun. „Kromě obsluhujícího personálu platím i vodu a plyn. V ceně espressa je započítaných i 20 litrů vody za spláchnutí záchodu. Prosím, myslete na to, než začnete o podobných věcech diskutovat. Na druhou stranu prosím ani nenoste špinavé nádobí na bar. To je zaúčtováno v těch 35 korunách, stejně jako jeho umytí obsluhou,“ vyzývá.
Vztahy mezi lidmi i celými společnostmi jsou odjakživa regulovány všelijakými smlouvami. Je to správné, protože svět pak tak nějak dává větší smysl. Mezi takové smlouvy patří i pravidla slušného chování. Běžný návštěvník kavárny nemusí studovat Ladislava Špačka nebo Gutha-Jarkovského. Úplně postačí, když se i v tomto prostředí vynasnaží být dobrým člověkem.
Newyorský barman Steve Schneider popisuje, co všechno musí splňovat správný týpek míchající drinky za barem.
Barmani z Brna se zúčastnili summitu na Islandu. Díky aktivitě se pro ně otevřela spousta možností. Takhle se prezentovat je velice prospěšné, říkají.
Jakub Droběna, středoškolák z Krnova, toužil po tom absolvovat směnu v Baru, který neexistuje. Nebál se napsat si o ni – a dočkal se.